Domluvit se

Polygloti a jazykoví fajnšmekři se učí nové jazyky jen tak pro zábavu, ale my ostatní většinou z donucení. Více než miliarda lidí na téhle planetě se domluví angličtinou, dvanáct milionů češtinou, několik tisíc ainštinou, jenom s naší malou Danielkou bohužel nikdo. Jistě, většina ostatních dětí v jejím věku už dávno mluví. Ona samozřejmě taky. Jenom jí zatím nerozumíme. :-)

Jestli stihneme dokončit překladový slovník včas a odeslat ho ještě před uzávěrkou, objeví se Danielkou vynalezená řeč v Guinessově knize rekordů 2008. Bude nominovaná v kategorii "Jazyk s nejmenší uživatelskou základnou", protože má jen jednoho uživatele a to opravdu velice malého. Ostatní umělé jazyky - esperanto, interlingua, ido - třeste se, zase dostanate na frak!

Ukázka ze slovníku:
afa	žirafa	bi	bříško	kaga	kakat
afa	pes	bibi	pití	kaga	kačenka
ahahá	kůň	bibi	ryba	kagy	taky
bají	moje	bobo	boty	kájí	kolečko
bají	bojím se	bobo	hovínko	kájí	kulička
bají	zabal mi to	bobo	bonbón	kájí	otočit
bají ne	nebojím se	bobo	brouk	keče	krteček
baší	prosím	gagy	tady	kuů	děkuju
bebe	medvěd	gogo	???	ší	chci
bi	mlíko	kaga	čůrat
Ukázka z konverzační příručky pro pokročilé:
Kagy bi, já, kuů!
Ba já, bi ne, ká.
Eše, baší, ahahá, mamí, jií ahahá!
Neni, bi, ne.
Bojí ne, já?
Babi bi, ne, ja gagy, jé gogo!
Kagy mami be, kagy.
Ší bá, mamí!
Bibi ba, eše, baší!
Čiši má já.
Ahahá já, bi já, bi já, bi já, bi já.

-petr a petra

Pokojové rostliny

Tillandsia recurvata

Tímhle příspěvkem zakončujeme v našem zpravodajství hurikánovou sezónu a otvíráme sezónu okurkovou. Do osudí vkládáme nesčetné dopisy od našich čtenářů a čtenářek (děkujeme!) a dopisy důkladně mícháme. Nyní náš náhodně zvolený korespondent vsouvá do osudí náhodně zvolenou končetinu. Ruka šmátralka chvíli hledá a nakonec vytahuje... A tentokrát se usmálo štěstí na milovníky rostlin!

Ptáte se nás: "Nerostou tam venku rostliny, které se u nás pěstují jako pokojové?" Dobrá otázka. Vykláníme se z okna a zrovinka tamhle jednu vidíme. Je to tillandsia z čeledi broméliovitých. Je velice dekorativní a přitom nenáročná. Kořínky slouží pouze pro uchycení k podkladu, živiny a vodu přijímá povrchem listů. V rozporu s obecným povědomím ale neumí žít "úplně ze vzduchu" a zpracovávat vzdušnou vlhkost. Stejně jako ostatní rostliny potřebují i tillandsie vodu v kapalném stavu. Pravidelný přísun vody je zajištěný kondenzací vodní páry na povrchu listů během denního a nočního střídání teploty. To by mohl být také důvod, proč ji na Galvestonu nevídáme, ačkoliv ve vnitrozemí je hojná: na ostrově je noční pokles teploty minimální a tak je tu pro epifyty navzdory podstatně větší vzdušné vlhkosti příliš sucho.

-petr

Měsíc a 1/2 poté

Život na Galvestonu se rychle vrací do zaježděných kolejí. Tedy alespoň pro některé. Největší zaměstnavatel na ostrově, University of Texas Medical Branch, propustil čtvrtinu zaměstnanců a 3000 lidí si bude hledat novou práci. Moje oddělení zatím vyvázlo bez úhony, propouštění se totiž týkalo nemocniční části UTMB a my jsme placení z jiných (grantových) peněz. Velká část ostrova je už docela obyvatelná, jenom je tu o něco míň lidí a o dost víc nepořádku než dřív. Ale jak vtipně prohlásila Petra, nám nepořádek nevadí, my jme na něj zvyklí z Čech.

-petr

Zajímavé povolání

Můj zaměstnavatel, University of Texas Medical Branch, je hnací silou Galvestonské ekonomiky. Zaměstnává 12 tisíc lidí, obslouží 750 tisíc pacientů ročně a vytváří velké množství nepřímých pracovních příležitostí. Některé z nich jsou dost exotické. Tak například, díky rozsáhlému výzkumnému programu si tady může člověk vybudovat slušnou kariéru pokusného králíka.

Začít můžete hned v prvním týdnu po narození ("Hledáme dobrovolníky-novorozeňata pro výzkum genetické predispozice k ušním infekcím.") a pokračovat až do důchodu ("Pro novou studii krevního oběhu sháníme dobrovolníky ve věku 55-70 let."). Pro každého z rodiny se najde něco - pro batolata ("Má vaše batole problémy se suchou, svědivou pokožkou?") i pro maminky ("Vliv břišního tuku na obsah cholesterolu v krvi žen."). Abyste se pro studii kvalifikovali, můžete být zdraví ("Hledáme zdravé dobrovolníky pro výzkum vlivu léků ovlivňujících srdeční tep a krevní tlak na infúzní terapii.") i nemocní ("Máta astma a jste nekuřák?" anebo "Jste astmatička ve věku 18-50 let?"). Ať už si z pestré nabídky vyberete cokoliv, budete mít dobrý pocit, že jste udělali něco záslužného pro vědu a pro lidstvo ("Hledáme zdravé ženy ve věku 30-42 let pro studii o prevenci rakoviny prsu.").

Takový dobrý pocit ale není zadarmo. Například, nechali byste si pro studii o cvičení a úbytku svalové hmoty ("dobrovolníci ve věku 18-40 nebo starší 60 let") odebrat pět vzorků ze stehenního svalu pětimilimetrovou bioptickou jehlou? Účastníci v tomto případě dostanou jako odškodnění za promarněný čas, cestu a nepohodlí $400. Šli byste do toho??? Hlasujte v anketě!!

Výsledky hlasování: 1 člověk by toho šel, 6 jiných raději ne, 1 měl jiný nápad a 1 se zdržel hlasování.

-petr

Rarášci

Rarášek očima dětí

Dneska bych vám chtěl povědět o jednom Machiavelském kousku, který Petře navěky zajistil čestné místo v dvoraně rodičovské slávy. Jako snad skoro všechny velké věci v dějinách lidstva, i tahle začala neplánovaně a docela obyčejně.

Při uspávání dětí si Petra vzpomněla, že jsme neuklidili hračky. "Odnesou vám je rarášci," řekla a zívla. Děti se přestaly mlít a zpozorněly: "Co jsou to rarášci?" Už jsem byl napůl v říši Orfeově, ale velikost okamžiku mě rázem přivedla zpátky. "No to jsou takoví skřítci, kteří si v noci odnesou všechny neuklizené hračky," vymýšlela si moje ze všech nejlepší manželka ospale. Dětské hlavičky se snažily vstřebat existenci nových bytostí, očividně žijících všude kolem nás. Na šváby si už zvykly, ale tohle bylo něco docela nového. "A jak rarášci vypadají?" ptaly se dál. "Jsou to malinkatý skřítci s červeným nosem." Děti se začaly bát. "Ale nebojte, nejsou zlí. Jenom si hrozně rádi hrajou a když najdou neuklizenou hračku, tak si myslí, že o ni děti nestojí a můžou si ji vzít."

A tak se u nás doma otevřela nová kapitola v historii rodičovství - děti si po sobě samy uklízí!! Jazýček vah se v odvěkém souboji dětí s rodiči poprvé nepatrně vychýlil ve prospěch rodičů. Porota při této příležitosti navíc udělila zvláštní cenu za eleganci, protože se nám podařilo konstruktivně využít nezkrotnou sílu dětské hamižnosti, obvykle proplýtvanou v sourozeneckých potyčkách...

-petr

Americké volby

Ačkoliv jsem se nikdy nezajímal o politiku domácí ani zahraniční, letošní volby amerického prezidenta sleduju s napětím. Původně jsem to tak neplánoval, ale atmosféra událostí mě strhla. Letošní volby jsou v mnoha ohledech jedinečné, tak například jsou to první volby, které sleduju. No ale vážně, poprvé v historii má reálnou naději na zvolení černošský kandidát, Barack Obama. Má na programu řadu vizionářských změn, které nám - civilizované Evropě - řadoví američané závidí. Patří mezi ně finančně dostupné zdravotní pojištění, zkvalitnění školství, zavedení diskuze do zahraniční politiky, ekologický program a přiznání odpovědnosti za globální oteplování.

Proti němu stojí John McCain, jehož volební program mi trochu uniká. Většinou hovoří o svých válečných zásluhách, o hrozbách terorismu, o tom, že "válku v Iráku vyhrajeme". Proslovy obou kandidátů jsou velice emotivní, ale zatímco Obama předkládá konstruktivní vize (nedokážu posoudit jestli naivní), McCain straší "chtějí nás zabít a zničit".

Největší publicitu má v současnosti McCainova viceprezidentka Sarah Palinová. Před reportéry si vedla tak znamenitě, že před první debatou viceprezidentů jeden z politických komentátorů CNN řekl: "Sarah Palinová bude muset v debatě prokázat, že je schopná zformulovat anglickou větu". Nedokázala odpovědět ani na jednoduché otázky, jako například "Jaký denní tisk čtete?" Očekávání bylo tak nízké, že někteří nakonec považovali její vystoupení v debatě za strhující úspěch. Našli se však i kritici. Mnoha lidem vadilo, že mluvila jenom v naučených frázích a neodpovídala na to, co se jí ptali. Působilo to, jako když si maturant ke každé otázce naučí, jak rychle přejít k jedinému naučenému tématu.

Volby jsou za měsíc a jde do tuhého. V rádiu jsem poslouchal zajímavý pořad, ve kterém hlasatel nejdřív přirovnal sociální Obamův program s prvními lety Hitlerovy vlády. Potom Obamu nařknul, že chce zničit to, na čem je Amerika postavená a zavést socialismus. (Slovo socialismus je v takovém proslovu vždycky vzápětí mile podpořeno slovem komunismus). Uzavřel něčím v tom smyslu, že "musíme říct ne diktátu Evropy a Ruska".

V téhle chvíli je každému jasné, komu fandím. Ale i když vyhraje špatný tým, aspoň bude o zábavu postaráno! Americká média jsou teď v sedmém nebi.

-petr

P.S. Moje výpověď vypadá tak trochu neuvěřitelně a předpojatě, že? Nic jsem si nevymyslel! Citáty jsou skutečné a nakonec, udělejte si názor sami. Na webu je spousta videí zachycujících tyhle památné události. Pro začátek doporučuji vtipná zpravodajství The Daily Show a Colbert Report.

Krajánci

Když jsem minulý týden ujížděl před hurikánem Ike, nijak jsem nespěchal a bral to po menších silnicích, abych se pokochal exotickou krajinou. Asi 150 km za Houstonem uprostřed Texasu se na jedné ceduli písmena nečekaně poskládala do slova "Vysehrad" a na mě dýchla nejdřív vzpomínka na domov a vzápětí nato na mě žuchla nostalgie. O kus dál jsem narazil ještě na "Komensky", "Breuslav" a "Moravia", a netrvalo dlouho a byl jsem v Praze! Bohužel jsem tam nepotkal ani živáčka (byl pracovní den) a tak jsem musel vzít zavděk jedinou spolehlivou atrakcí malých vesnic, kostelem a hřbitovem. Jak praví klasik, "... když přijedete do nějaké vsi nebo města, sluší se, abyste běželi na hřbitov a pokochali se pohledem na hroby." (J. K. Jerome, Tři muži ve člunu) A i když je to osvěžení, které si jindy vždycky odepřu, tentokrát jsem se nemohl nabažit. Skoro jako na české vesničce, jenom na nebi místo káněte kroužil sup...

-petr

Hurikán Ike - pohled zblízka

[Díky všem za e-maily a že si děláte starosti! Jsem v pořádku. Hurikán nás vyhnal na nucenou dovolenou a zatím to není tak špatné. Člověka můžou potkat i horší věci než trávit pracovní pondělí v ZOO...]

Ike v předpovědích NHC

Předpokládaná trasa hurikánu Ike se během středy začala stáčet víc a víc ke Galvestonu (v mapě je Galveston vyznačený puntíkem). Univerzitou vyhlášené "hurikánové volno" se díky tomu v průběhu večera přesunulo z pátku na čtvrteční poledne. Je to vždycky velký opruz, pokaždé je potřeba odpojit počítače a servery a zajistit je tak, aby přežily konec světa. Abych se vyhnul hromadné zácpě, napracoval jsem si přesčas a vyrazil z Galvestonu o něco dřív - ve čtvrtek ráno. Momentálně jsem v bezpečí a v suchu u kolegy v San Antoniu, 400km od Galvestonu.

Ike dorazil k pobřeží v pátek v noci jako silnější hurikán kategorie 2 na pětistupňové škále. Podle rychlosti větru (160 km/h) to zdaleka nebyl nejsilnější hurikán, ale celková energie rozpohybovaných mas vzduchu a vody byla o 30% větší než v případě hurikánu Katrina, který před třemi roky zaplavil New Orleans. I když byl Ike v pátek odpoledne ještě 400km daleko od pobřeží, v Galvestonu už začala výrazně stoupat hladina moře a příboj dosahoval až přes Seawall (video). (Seawall, "mořská zeď", byla vybudovaná krátce po ničivém hurikánu, který zdevastoval Galveston v roce 1900. Táhne se 16 km podél nejzalidněnější části ostrova a ční přibližně 5 m nad hladinu moře.)

Oko hurikánu přešlo přímo přes Galveston v sobotu ve dvě v noci. Z asi 60 tisíc lidí žijících na Galvestonu většina včas opustila ostrov, ale několik tisíc se rozhodlo bouřku přečkat. Zatím se neví, kolik lidí to nepřežilo, mluví se asi o třiceti po celé trase hurikánu (tj. včetně šesti-milionového Houstonu), z toho o pěti v Galvestonu. Evakuovaní se shodují, že to byl strašidelný zážitek (video a ještě jedno). Prakticky celý Galveston byl zaplavený, v některých místech voda vystoupila až o pět metrů, jinde byl jenom metr a pár míst zůstalo i na suchu. Několik budov shořelo a spoustu jich hurikán rozmetal po okolí (především v částech nechráněných Seawall). Škody jsou obrovské nejenom v Galvestonu a přilehlém pobřeží, ale i ve vnitrozemí - například skoro celý Houston je bez elektřiny.

Na druhou stranu, většina budov podle satelitních snímků pohromu přečkala a je naděje, že byty ve druhém patře zůstaly suché (doufám, že včetně našeho) - pokud poletující trosky nevymlátily okna a vydržela střecha. Ostrov je momentálně neobyvatelný, bez pitné vody, elektřiny, plynu, obchodů, plný harampádí a trosek. Žít v tropickém klimatu bez klimatizace není žádný med a včera byl prý jeden člověk hospitalizovaný s tisícovkou komářích kousanců. Ostrov je momentálně pro veřejnost uzavřený, podle posledních zpráv bude elektřina obnovená do dvou až čtyř týdnů.

Následují odkazy na videa, která dokumentují ničivou sílu hurikánu Ike (ne všechno na nich je z Galvestonu). V mnoha reportážích se nejdřív ukazovaly stále dokola stejné poničené objekty. V některých diskuzích na internetu se člověk dočte, že všude jinde plavou stovky mrtvol a reportéři mají zakázáno je ukazovat. Pravděpodobnější vysvětlení myslím je, že okolo nejsou škody tak velké a/nebo tak šokující. Většina budov v Galvestonu není zděná a člověka nepřekvapí, že je hurikán smetl. Ti co zůstali v budově z poctivého betonu a železa na rybářském molu hlásili, že se celá budova hýbala o metr všemi směry.

• Na silnicích teď lidé nacházejí nábytek, lodě, i celé domy: "Chtěla jsem nastěhovat nábytek zpátky a ... žádný tam nebyl." (video).
• Zničená benzinka a obchod, lodě na silnici v Galvestonu (video)
• "To nejhorší z řádění hurikánu Ike v Texasu" (video)

Některé z příběhů jsou komické ("skupina lidí přečkala hurikán v kostele po pás ve vodě se vzrostlým lvem"), ale z většiny člověka mrazí ("rodina s postiženým synem upoutaným na invalidním vozíku se nestihla evakuovat, protože byl vypnutý výtah; během noci ho přesunuli do obýváku, protože se necítil v ložnici bezpečný; za tři hodiny se v ložnici zřítil strop") (text)

Ike vyplňuje celý Mexický záliv

-petr

bzzzzzzzz.......

Aedes albopictus

Usilovně jsem přemýšlel, jak nejlíp zachytit dojmy ze zdejších komárů a žádný popis se mi nezdál dost výstižný. Až jsem si všiml, že si celou dobu bezmyšlenkovitě škrabu nespočet svědících kousanců na rukou a na nohách. Výstižněji to už snad říct nejde, ne?
:-)

Komáři jsou metlou tropických oblastí. V období sucha a horka jsou skoro snesitelní a přečkávají zalezlí v trávě. (Proto jestli je v českých městech dobrým mravem nezkracovat si cestu přes trávníky, tady je to nutností.) Když ale zaprší, komáři nakladou vajíčka a do tří dnů si člověk připadá jako větrný mlýn. Většina lidí naštěstí tráví 90% času v klimatizovaných místnostech nebo autech a ven nevychází bez důkladné marinády v repelentu, takže obvyklé tropické nemoci přenášené komáry v jiných oblastech světa se tady prakticky nevyskytují. Když je nejhůř, a to je po každém dešti, komáři se hubí velkoplošnými a lokálními postřiky z letadel a aut. (Komáři v larválním stadiu se hubí postřikem obsahující bakterii Bacillus thuringiensis a pro člověka netoxický hormon methopren; dospělci malationem a permetrinem.)

Jenom pro úplnost dodávám co každý ví, že komáři se živí nektarem a jenom samičky si k tomu navíc několikrát za život sosnou krve, aby mohly vyvést na svět nové zdatné komáří potomstvo. Když jsem fotil tuhle komáří krásku, došlo k malé nehodě a sklenice, ve které byla uvězněná, se zvrhla. Mučivě dlouho jsem ji nemohl najít a když jsem ji konečně našel, vznikla tahle druhá a původně neplánovaná fotografie. Za normálních okolností komáry zabíjím, ale u tohodle zebrovaného tvorečka jsem trochu bezradný. Když jsem z něj už jednou udělal celebritu, jak bych z něj teď mohl udělat mastný flek??? Co si o tom myslíš? Zúčastni se hlasování a daruj/zmař život!

Výsledky hlasování: 5 lidí volilo život, 3 smrt a 1 člověk měl jiný nápad. Komára jsem vypustil a ten vesele odbzučel. Přitom jsem myslel na Malého prince: „A pro ten čas, který jsi komárovi věnoval, je ten tvůj komár tak důležitý. [...] Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svého komára...“

-petr

Foukej foukej větříčku

Život na pobřeží Mexického zálivu probudí v každém člověku dříve nebo později spontánní zájem o meteorologii. Je to fascinující věda a s blížícím se hurikánem za zadkem se postupně stává ještě zajímavější. Zvlášť silný je ten pocit na Galvestonu, který byl totálně zdevastovaný hurikánem v roce 1900. Zahynulo tehdy 8000 lidí a považuje se za nejničivější přírodní katastrofu v dějinách USA. Takže co víme o hurikánech?

Při šťastné souhře více okolností začne do tlakové níže nad oceánem proudit vzduch z okruhu až 200 km takovou rychlostí, že Coriolisova síla stáčející masu přicházejícího vzduchu je v rovnováze s gradientem tlaku uvnitř a vně tlakové níže. Vzniká vířivý pohyb, kterému dodává energii přicházející teplý vlhký vzduch. Stoupá nahoru, postupně se ochlazuje a ztrácí schopnost držet vodní páru. Zkondenzovaná voda uvolňuje velké množství tepla a tak se vzduch znovu ohřívá a velkou rychlostí stoupá až do výšky 18 km, kde proudí z centra radiálně pryč a ochlazuje se. Až na některé detaily připomíná celý proces Carnotův cyklus (činnost parního stroje). Protože blíž k rovníku je Coriolisova síla o něco slabší než dál od rovníku, je radiální složka rychlosti vzduchu proudícího do centra hurikánu směrem od rovníku o něco větší než pro vzduch proudící do centra směrem od pólu. Proto i když se hurikány zpočátku pohybují z východu na západ, obvykle se nakonec stočí směrem k pólu. Hurikány potřebují rezervoár teplého a vhlkého vzduchu a tak nad pevninou velice rychle slábnou.

Ohromné množství energie nashromážděné během letních měsíců v tropických mořích se tak tropickými bouřkami a cyklóny pravidelně odčerpává směrem k pólům a pro klima planety je to žádoucí proces. Občas hurikán přejde přes hustě osídlené oblasti, jako se to stalo před třemi roky v New Orleans s Katrinou. Většina obětí na životech je způsobená doprovodnými záplavami. Ty jsou způsobené jednak vodními srážkami (na malém prostoru spadne najednou velké množství vody) a jednak vzestupem mořské hladiny, za příhodných podmínek velice výrazným. Například v roce 1900 moře vystoupilo o 4.6 m a zcela zaplavilo Galveston, jehož nejvyšší bod leží necelých 3 m nad hladinou moře.

Díky sofistikovanému systému amerického národního hurikánového centra má dneska člověk naštěstí dost času sbalit a odklidit se někam do bezpečí. I tak je to ale dost napínavá záležitost. Lidem se z pochopitelných důvodů nechce preventivně evakuovat každý druhý týden a tak vyčkávají, dokud není jisté, že hurikán míří právě na ně. Když už to jisté je (asi tak 24-48 hodin před příchodem hurikánu), sedne několik desítek tisíc lidí do aut a nastává totální dopravní kolaps, jako se to stalo v Galvestonu před třemi roky při hurikánu Rita. Z dvouhodinové cesty se stala 24-hodinová cesta. Lidi byli uvěznění v zácpě, v žáru texaského slunce jim došla voda, kdo nevypnul klimatizaci, tomu došel benzín. Dodnes na to všichni vzpomínají.

My jsme měli tentokrát s Gustavem kliku, přistál 300 km od nás. Ve fotogalerii jsem připravil několik animovaných obrázků dokumentujících vývoj předpovědí a postup Gustava. Je zajímavé srovnat, jak přesná byla předpověď versus skutečná dráha hurikánu. V tomhle případě se výpočetním modelům zpočátku moc nedařilo (v oblasti Jamaiky), ale nakonec vyšla předpověď velice přesně.

-petr

Pelikáni

Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) je v Galvestonu velice hojný, ale jinak stále na seznamu ohrožených druhů. Je to veliký krásný pták, rozpětí křídel až 2.5 m. Na rozdíl od ostatních sedmi druhů pelikánů loví ze vzduchu a do moře se vrhá s polosloženými křídly střemhlavým letem. Když se vynoří s úlovkem, houpe se na vlnách jako velká kachna. Drzí rackové mu pak prý občas přistanou na zádech nebo na hlavě a zkouší mu ukrást ryby přímo z hrdelního vaku, když z něj pelikán vylévá vodu. (To ale nemůžu potvrdit, zatím jsem nic takového nepozoroval.)

Pelikány hubili ve velkém nejdřív kvůli peří na dámské klobouky, potom kvůli (neopodstatněným) obavám rybářů z nekalé konkurence. Potom přišlo DDT, které zeslabuje skořápky vajíček - pelikáni na rozdíl od většiny ostatních ptáků zahřívají vajíčka tak, že na nich stojí... :-(

Co bych k tomu tak ještě dodal? Když jsem viděl jejich příbuzné dřepět v ZOO, nijak zvlášť mi neimponovali. Ale když jsem je poprvé uviděl lětet v sevřené formaci nad mořem, byla to láska na první pohled...

-petr

Proč tak žere? (Zpověď diletanta.)

Je to už šest měsíců co jsem se stal vlastníkem Černého Bleska a pořád si říkám, jestli on nějak moc nežere. Mám k němu neomluvitelně diletantský přístup, asi bych zasloužil zavřít pro týrání. Krmím ho (dolárkama), dávám mu vodu (do ostřikovače), a občas ho vyvezu na projížďku, ale to je tak všechno. Umím ještě zkontrolovat pneumatiky, ale to jsem zatím neudělal, až dneska. A konečně jsem pochopil, proč tak žere. Celou dobu jsem blbec jezdil s pravým zadním kolem poloprázdným!

Než kliknete na obrázek a vstoupíte do fotogalerie, zkuste si malý test představivosti a technologické vyspělosti: Jak asi vypadají tlakoměry, které používají automobilisté nejbohatších zemí světa při dofukování pneumatik? Začněte Japonskem, pak si představte USA, a pak se teprve podívejte na řešení.

-petr

Kolegové

Vybrat si správný pracovní kolektiv je prý důležitější, než vybrat si správnou manželku. (Manželka promine.) Vždyť právě s kolegy tráví pracující člověk nejvíc bdělého času. Takže tady jsou.

Do Galvestonu jsme se slezli ze všech koutů světa. Pro většinu z nás je angličtina druhý jazyk a tak je občas zábavné (častěji však frustrující) sledovat, jak různě mohou znít anglická slova, když jsou modulovaná čínskou, indickou, anebo, když na to přijde, českou výslovností. Nicméně se spolu jakž takž domluvíme. Jak moje šéfová zlomyslně okomentovala, my přespolní si nakonec musíme rozumět, protože všichni sdílíme společnou řeč - špatnou angličtinu.

Když už je řeč o šéfové, myslím, že se můžu pochlubit opravdovou raritou. Nemám jednoho šéfa, ale dva! A když už je řeč o dvou šéfech, můžu se pochlubit dokonce ještě větší raritou. Nejsou to obyčejní šéfové, ale je to manželský pár! (Na fotce dvojice Německo-USA.) Nechám na vaší fantazii, aby si sama domalovala načrtnutou skicu a podle potřeby ji doplnila barvitými detaily. Já jsem na to krátký, dialektický realismus s prvky hororu jsme ve škole nebrali.

-petr

Čimčarará čim

Už nějakou dobu si kdekdo marně láme hlavu, proč v Evropě ubývá vrabčáků. Naštěstí jsem tu já, lovec Pampalini, a přináším na vaše všetečné otázky odpověď: vrabčáci mizí z Evropy proto, že se hromadně stěhují pryč. Následkem toho jsou hojně rozšíření prakticky po celém světě, ovšem s výjimkou Evropy. Když jsem je v Galvestonu viděl poprvé, nechtěl jsem věřit vlastním očím a dokonce ani vlastní manželce. Ale kapituluju, jsou to opravdu vrabci.
Do Severní Ameriky byl Vrabec domácí přivezený v druhé polovině 19. století. Jeho úkolem bylo požírat v nové domovině škůdce. Vrabec však svému novému pracovnímu zařazení zcela neporozuměl a místo aby škůdce hubil, sám se jím stal. Dnes tvoří jeden z nejpočetnějších ptačích druhů Severní Ameriky. Jak je z fotografií vidět, hezky a útulně se tu zabydleli. Mám k nim vřelý vztah, přeci jenom jsou to krajani. A vždycky když jdu Makrelí ulicí do práce, zaštěbetají mi hezkou písničku...

-petr

Není bagger jako beggar

V Americe existuje zajímavá profese. Člověk si tady v obchodech nemusí ukládat nákup do tašek sám, neboť to za něj obstará specializovaný pracovník, tzv. bagger. Nejdřív jsem myslel, že je to jenom umělý způsob jak snižovat nezaměstnanost, ale pak se ukázalo, že je to povolání staré snad jako otrokářství samo. Nevím, jak je to v jiných státech, ale v Texasu má právo na svého baggera každý zákazník, a žádný Lincoln mu ho nemůže vzít.

My jim říkáme taškáři. Zatímco v Čechách jsou taškáři samé hihihi a chachacha, pořád legrácky a taškařice, v Americe musí jejich kolegové baggers tvrdě pracovat. Takže během toho, co pokladní markuje a taškář plní tašky, zákazník blahořečí osudu, že se ve škole pilně učil a má teď čas blahořečit osudu. Je zajímavé, že českému uchu trochu splývá rozdíl mezi anglickou výslovností slova bagger (taškář) a beggar (žebrák). (Přinejmenším zpočátku tomu mému.) Taškáři totiž opravdu pracují za žebráckou mzdu a někdy doslova jenom za ni.

Mít svého taškáře je velice pohodlné, ale taky velice neekologické. Posuďte sami - odnést si z každého nákupu 20 nových igelitek, není to trestuhodné a donebe- nebo vlastně spíš matkupřírodu-volající?

-petr

Rybaření

Na východním konci ostrova je zajímavé místo. Vybíhá tam daleko do moře betonová konstrukce, vybudovaná proti zanášení plavebního kanálu pískem. Na své si tady přijde nejenom zvědavý turista, ale z nějakého důvodu i ryby a následně i rybáři a rybařící ptáci. V sobotu brzy ráno jsem vyrazil ještě za tmy s plánem pozorovat přírodu. Nakonec jsem ale pozoroval hlavně rybáře...

-petr

Počasíčko počasí...

Počasí je univerzální téma srozumitelné lidem z celého světa. Dá se na něj zavést hovor kdekoliv a s kýmkoliv, každý si rád postěžuje. Obzvlášť zdatně si prý vedou zemědělci. V oblíbené kanadské anekdotě si farmář stěžuje reportérovi na počasí, až ho reportér přeruší otázkou, co že je špatně? Vždyť jsou nejlepší podmínky za posledních deset let, dostatek vláhy, slunce, žádné plísně, škůdců málo...? Nojo, ale nevydrží, uzemní ho farmář.

A jak je na tom Galveston? Ukázka typické konverzace nováčka v Galvestonu:

Já (splaveně): Uf, venku je příšerný vedro.
Sekretářka (halasný smích s nádechem hysterie): Tohle nic není. Počkej v srpnu!

Anebo

Nová kolegyně: Tfujtajbl, tam je vedro.
Kolega: Není.
Nová kolegyně (poněkud dotčeně): Je!
Kolega: Není!
Nová kolegyně (v očích otazníky): ???
Kolega: Počkej v srpnu. To teprve uvidíš, co je vedro.

Vysoká teplota je umocněná velkou vlhkostí a v předpovědi počasí se proto často udává i výsledný subjektivní dojem: 83°F (feels like 91°F), neboli 28°C (subjektivně 32°C). Úleva nepřichází ani v noci - i když teplota v noci o pár stupňů klesne, o to víc stoupne vlhkost. V grafu nahoře je ukázka denního a nočního kolísání teploty a vlhkosti (měřeno ve stínu v sobotu 28.6). Přerušovanou čarou je pro srovnání vynesená konstantní teplota a vlhkost našeho klimatizovaného bytu.

-petr

Srandičky stranou

S prvním letním dnem přilétla do Čech hejna stěhovavých ptáků zimujících až dosud v oblasti Mexického zálivu. Podle oficiálních zdrojů i podle lidových pranostik to pro Galveston znamená začátek hurikánové sezóny a tady končí všechna legrace. Je potřeba zásobit se čtivem, pitnou vodou a konzervama na tři týdny, naplnit nádrž Černého Bleska benzínem až po okraj, a pro jistotu ještě zakoupit plovací kruh a rukávky, kdyby se nestihlo včas ujet...

-petr

Akce Kulový blesk

Většinou se snažím procházet přírodou jako pasivní a nenápadný pozorovatel, na nic nesahám a do mochomůrek nekopu. Moje manželka ze všech nejlepší je naopak často aktivním prvkem a hybatelem přírodního dění, tonoucí zvířátka zachraňuje a hladovějící krmí. Nejsem si jistý, který z přístupů je správný, ale ten druhý je rozhodně zábavnější. Napadlo by vás shánět nové ulity ráčkům poustevníčkům? Mě ne, vás nejspíš taky ne, ale když Petra viděla, v jak ubohých příbytcích musí někteří z těch tvorečků žít, rozhodla se to napravit. Přinesla jednu novou neobydlenou mušli a tím přilákala celé hejno ráčků a vyvolala lavinu horečného stěhování. Novou mušli obsadil největší ráček a o uvolněnou se poprali ostatní. Nově uvolněná se zase zdála o trochu lepší několika dalším a boj pokračoval. A tak to šlo dál a dál. Ještě o hodinu později se tam přetahovali a stěhovali z jedné mušle do druhé.

-petr

Nic pro pacifisty

Ameriku vnímám hlavně jako zemi, která podporuje vědu a která je plná přírodních zajímavostí. Kromě toho se nám ale taky nezřídka připomíná jako vojenská velmoc s vojáky po celém světě. S internetovou objednávkou nám občas přijde takováto obálka:
"Mobily pro vojáky - Pošlete nám svůj vysloužilý mobil, je to pohodlné a poštovné je zdarma. Může být v jakémkoliv stavu a bez baterky - Naše mise: pomozte našim vojákům volat domů - Pomozte nám ještě víc: nalepte známku."
V jacht klubu za naším barákem visí od ledna tři vlajky: Americká, Texaská a "We support our troops / Podporujeme naše vojáky". Nedávno ta militantní zmizela. Proč asi?? Hlasujte!

-petr

Kulatiny

A ještě stručný příspěvek s obrázkem, kterak jsme tu pěkne oslavili moje kulaté "cetiny". Vždycky se moc těšíme na vaše komenáře, tentokrát ale klidně raději bez :-)

-petra

Dětská fantazie

Madlenka si dnes hrála na to, že má v ruce velikýho švába a povídá:
"A maminko, když mu žekneš bajbaj, tak on zamává tykadlem! A pak vysčelí jako laketoplán do vesmílu! Maminko, dívej se, jak staltuje!"

-petra

Hrady z písku

V sobotu jsme se byli podívat na výsledky místní soutěže ve stavění hradů. Stavby a sochy z písku - to je moje vášeň! Jak jsem ale zjitil, naše dosavadní pokusy byly dětsky nedomrlé...

-petr

Znovuzrození

Dneska slavíme smutné výročí. Je to právě týden, co sousedi pokáceli "naši" palmu. Měli jsme na ni krásný výhled a často jsme se zalíbením pokukovali po trsu banánů a přemýšleli, jak dlouho bude trvat, než dozraje. Kdo ví, co sousedy popadlo, ale vzali pilu a uřízli ji. Smáli se u toho radostně jako šílenci, asi že budou mít doma víc světla. My jsme z toho byli naopak velice smutní. Až nás překvapilo, jak moc nás to vzalo. Propadli jsme hluboké depresi a nic nás z ní nevytrhne. Dokonce ani divoké dupání našich dětí, za které jsme je dřív neustále peskovali. Sousedi totiž bydlí pod námi...
Ale každý smutek musí jednou skončit a každá hra omrzí. Děti už nebaví hrát si na žábu, klokana, ani na stádo divokých koní. Život jde dál. A kupodivu ani ta palma to nevzdala. Vyhnala nový šlahoun a věřte nebo nevěřte, za sedm dní je už 39 cm dlouhý!

-petr

Geocaching

Dala jsem se s dětmi na Geocaching - hledání pokladů. Je to další dobrý způsob, jak objevovat nová místa a zabavit se ve volném čase. Bohužel se opět člověk neobejde bez auta a dojet se dá většinou až přímo ke schránce, tzv. cache (kešce). Takže se nedá mluvit o výletech, jen o maličkých procházkách. I když moje texaské kamarádky vypadaly, že i to je to velice unavilo! :-)

První výprava - "Paradise Palms"
Druhá výprava - "Pirate Island"

- petra

Cesta do středu země

Vzpomínáte na fotku tajemných mohylek? Každý vám tady potvrdí, že se v nich skrývají záhadní plžové (nebo mlžové), ale jen málokdo měl to štěstí (nebo vytrvalost) a skutečně je na vlastní oči spatřil. A není se co divit. Už několikrát jsem se snažil je polapit, ale vždycky neúspěšně. Měkkýši mi zkrátka dali na frak a pak ještě jednou a pak znova a pak zas. Ale moje manželka ze všech nejlepší mi bolístky vždycky pofoukala a čas je zahojil, a tak jsem dneska připravený na další kolo.
Jak dopadne nerovný souboj tentokrát? Na jedné straně budou stát dva zdatní zástupci inteligentních primátů vybavení dětskými lopatičkami a šedou kůrou mozkovou, na druhé straně potom blíže neurčený počet neméně zdatných měkkýšů cíleně trénovaných na dnešní den statisíci a miliony let evoluční historie.
Kliknutím na obrázek vstupte do fotogalerie a staňte se svědky nelítostného střetu...
Dokumentární záběry I
Dokumentární záběry II

-petr

Trocha etymologie

Ne, nespletl jsem se, opravdu jsem měl na mysli etymologii a ne entomologii. Lingvistika je vzrušující věda a inspirace přichází z nečekaných zdrojů. V dnešním jazykovém koutku se zaměříme na adjektivum olezlý, viz např. jeho použití v kontextu "Ne, dám si k snídani něco jinýho, tohle je už takový olezlý."
Jakpak asi slovo přišlo k tomuto významu? My to náhodou víme docela přesně. Jednou jsem totiž při obvyklé noční revizi lednice utrpěl menší šok. (Spíš větší než menší, abych byl přesný.) Obří členovec hbitě šmejdil po podlaze i po zdech a strašidelně přitom klapkal. Když se mi tep vrátil na snesitelný trojnásobek normálu, povolal jsem jednotku žabích mužů, která se osvědčila už dříve při lapání záhadného tvora, a pomocí vystřelovacích sítí, nášlapných min a dalších důmyslných zařízení jsme děsivou potvoru po kratším zápase lapili.

A jeden zajímavý odkaz (anglicky).

-petr

Podivná pumpa

To je ale zvláštní pumpa. Je to vůbec pumpa?? Chyba lávky, je to banka! Aby zákazníky ušetřili takových nepříjemností jako je vypínání motoru, parkování, vystupování z auta a vůbec zbytečného plýtvání cenných kalorií, dalo se pár chytrých hlav dohromady a přišlo s vynikajícím nápadem: "Ke každému ze stání zavedeme potrubní poštu!"

Co si o tom myslíte? Zúčastněte se naší ankety a budete zařazení do slosování o atraktivní ceny!

-petr

Housenky a motýli

Našli jsme housenku, domů ji donesli a hezky se o ni starali. Potom jsme ji zakuklili a nakonec z ní motýla vyklubali. I nastala radost veliká... A v té radosti jsme si vzpomněli na tento hezký český film:

Květuše Bočková: Pidlák povidlový...
Nick Carter: O-okouzlující...
Květuše Bočková: Já vím, u vás v Americe máte ještě krásnější motýly :-|
Nick Carter: To máme. Vždyť jsme také země neomezených možností!

- petr

Houstonská ZOO

Petrovy pracovní povinnosti nás zavály zcela vyjímečně až do Houstonu a tak jsme měli možnost navštívit místní ZOO. Bylo to tam pěkné. Děti měly možnost vyhřebelcovat si ovce a kozy, nakrmit veverky, viděly mládě slona a žirafy, prolezli si všelijaké tunely a prolézačky, takže byly nadšené. No a táta se z toho večer taky jakž takž vzpamatoval :-)

- petra

Rozkošňátka

Je třeba, aby se do toho vložila opět ženská ruka. Dost bylo jedovatých potvor. Hleďme všem, ale hlavně babičkám, pořádně ukázat, jak nám ty děti rostou! Fotogalerie je vhodná výhradně pro fanoušky našich rozkošňátek. Ostatním se tímto omlouvám :-)

- petra

Jedovatý potvory

V odpovědi na Vláďovu otázku jsem z archivu vyštrachal fotky, které jsme pořídili na pláži na západním konci ostrova. Potkali jsme se tam se zajímavými medúzami Physalia physalis (nebo taky Portuguese man-of-war, "Portugalská válečná loď").
Jak jsem si nastudoval, nejsou to opravdické medúzy, ale kolonie čtyř specializovaných druhů polypů a medúzovců. (Odborníci prominou.) Jeden druh polypa tvoří plovák, a zbylé tři potom reprodukční orgány, krmící a žahavá chapadla. Ta můžou být dlouhá několik metrů a jejich žahavé buňky zůstávají aktivní ještě dlouho po vyvržení na břeh. Baští drobné rybky a korýše, ale zřejmě nepohrdnou ani takovým Vláďou.
Physalia physalis žijí na otevřeném moři. Část potomstva je vždy nakloněná na jednu a druhá část na druhou stranu, takže je větrem hnaná pod úhlem 45 stupňů buďto vlevo nebo vpravo po směru větru. Tím je zajištěno jejich rovnoměrné rozmístění po světových oceánech a plážích, a tedy i větší množství požahaných Vláďů. Na plážích v Galvestonu se v případě hromadného výskytu medúz, žahavých rejnoků a podobné havěti vyvěšuje modrá vlajka. (Zatím jsme se s ní nesetkali.)

- petr

Balaton po sezoně

Vážení diváci, vítáme vás u počítačových obrazovek. V tomto dílu se stanete svědky nefalšovaného nadšení středoevropanů z moře a zajímavého meteorologického úkazu; pozveme vás k pátrání po dalším záhadném (ne)tvoru; a konečně, přizveme vás k malému, ale dojemnému uměleckému happeningu.

Fotky a videa jsou staršího data z jednoho hezkého dne na pláži, krátce po příletu holek do Galvestonu.

U moře I
U moře II
Hurá hurá, vodička
U moře III
U moře IV
U moře V
Balaton po sezoně
Naivní umění

- petr

Ale bydlíme si pěkně...

V jednom z předchozích příspěvků Petra uzavřela: "Ale bydlíme si pěkně." Rád bych na tomto místě zasadil do mozaiky dojmů další střípek, který laskavému čtenáři pomůže docenit, jak príma se tady v tý daleký Americe máme. Dneska při večeři se totiž nad stolem prohnal neobvyklý výchovný výkřik. Na okamžik se zdálo, že jeho poezie zůstane nepovšimnutá, potom to zase vypadalo, že neprojde cenzurou. Jelikož jsme teď ale bezpečně z dosahu sociálních pracovnic, nakonec zvítězila profesionální žurnalistická objektivita a tak ho necháme ještě jednou zaznít: "Neperte se! Ať neroztrháte ty hezký taštičky co je máma přinesla z popelnice!!!"

Trávníky

Po výborném receptu paní Novákové z Olomouce na čaj s citrónem přinášíme v dalším dílu Receptáře nejen na neděli několik dobrých rad pro pěstitele trávníků: Přátelé, musíte hojně zalévat, hnojit a sekat. Přidejte trochu oceánské vlhkosti a tropického slunce a vaše trávníky budou brzy vypadat jako exempláře v naší fotogalerii, do které se dostanete jako obvykle klinutím na obrázek.

Zabydlujeme

Aneb pár fotek, jak jsme velkoryse zařídli náš holobyt. Máme prima futon se stolky, stůl jídelní a pracovní, několiko židlí a na spaní čtyři pohodlné matrace. Vila na pláži to není, ale bydlíme si pěkně :-)

- petra

Záhadný tvor dopaden

Díky ideové a materiální podpoře široké kryptozologické obce, díky dobrým radám, vystřelovacím sítím, nášlapným minám, vrtulníkům, jednotce žabích mužů, a v neposlední řadě díky babinčinným bystrým očím, se konečně podařilo identifikovat mysteriózního tvora a natočit tu potvoru!

Domy a domky

Pár fotek z okolí našeho bydliště. Architektura je tu pěkná a pestrá, většinou však přízemní a nepodsklepená.

Záhadný tvor

Neradi zanášíme do tohoto radostného čtení pracovní záležitosti, ale tentokrát bychom se chtěli obrátit především na kolegy kryptozoology v okruhu našeho čtenářstva. Měl jsem tu čest a potěšení přicmrndávat jim a pozorovat je při práci již během slavného pátrání po Ploučnickém muži, a jsem si proto jistý, že brzy vnesou světlo i do našeho případu:
Při posledním výletu na pláž jsme odhalili nejprve stopy a pak i obydlí záhadného tvora! Máme však potíže s jeho identifikací, neboť se neprokázal platným SSN. Prosíme, pomozte!!!

Silnice a dálnice

Pro člověka, který najezdí v průměru 200km ročně, je jízda po čtvrtém největším americkém veleměstě silný zážitek. Pro rodinu jsem jel na letiště do Houstonu v pátek odpoledne 120km v hustém provozu. Na amerických dálnicích je provoz většinou velice plynulý. V některých částech má dálnice 5 pruhů plus dva odstavné, je dovoleno předjíždět i z prava a exity bývají někdy napravo, jindy nalevo. Výsledný dojem je velice dynamický až mírně chaotický.
V sobotu jsem si léčil pocuchané nervy a v neděli si jízdu zopakoval - bylo potřeba nakoupit nábytek. Až dosud jsem spal jenom na zemi na koberci přikrytý spacákem, ale zbytek rodiny s babinkou nechtěl tento můj asketický přístup následovat. Vypravili jsme se proto do pobočky IKEA v Houstonu, přívětivé oázy s nábytkem evropského stylu mezi vším tím americkým šmejdem. A jak to dopadlo, to vám prozradíme někdy příště...

(Jedno letmé video pro milovníky mrakodrapů.)

Život bez čísla sociální jistoty, aneb hurááá! Mám ho!

Byrokrati jsou všude (jak ví každý čech) a v Galvestonu mají zřejmě výcvikový tábor (jak jsem měl během uplynulého měsíce příležitost zjistit já). Americká obdoba našeho rodného čísla je tzv. Social Security Number, "číslo sociální jistoty". Amerika je země neomezených možností, ale pokud nemáte SSN, zjistíte, že možnosti jsou ve skutečnosti dost omezené.

Dokud jsem neměl přidělené své vlastní numero, byl problém nechat si zavést do bytu elektřinu, objednat si zavedení telefonu, anebo se třeba jenom dostat do své kanceláře. Trvalo šest týdnů (!), než jsem své číslíčko dostal. Ačkoliv tady v mnoha směrech funguje de facto jako doklad totožnosti, přišlo mi nakonec obyčejnou poštou v nezalepené obálce a nechali ho na recepci v apartmánu, kde jsem už týden nebydlel. Skutečnou kartičku přitom nikdo nechce vidět, důležité je to číslo. Pro srovnání, v Praze nedovolí převzít řadu dopisů ani mé manželce ze všech nejlepší.

Na ukázku přikládám výsek z konverzace, který jsem zaznamenal při chatové konverzaci s help linkou ohledně zavedení elektřiny. (Přiznávám, trochu už mi tekly nervy.)

Susan Parker: Nemáme v databázi Vaše SSN.
Petr Danecek: Jsem v USA teprve krátce a SSN ještě nemám. Měl bych ho dostat snad do týdne. Nicméně, do nového bytu se stěhuji už v pátek. Doufám že nebude problém zavést elektřinu do pátku.
Susan Parker: Lituji, ale nemohu Vaši žádost vyřídit, dokud nebudu mít Vaše SSN.
Petr Danecek: Nezlobte se, ale tuhle odpověď slýchám znovu a znovu pořád dokola. Jsem nový zaměstnanec na UTMB a mám peníze. Doufám, že nechcete, abych byl v novém bytu bez elektřiny?
Susan Parker: Samozřejmě rozumím, že jse v USA teprve krátce a že nemáte SSN. Také chápu, že je těžké bydlet v domě bez elektřiny. Ale v této chvíli nemůžeme zpracovat Vaši žádost bez SSN.
Petr Danecek: Místo SSN Vám mohu poskytnout číslo svého pasu. Můj zaměstnavatel Vám může rovněž poskytnout reference.
Susan Parker: SSN nelze nahradit číslem pasu.

O několik hodin později:

Petr Danecek: Ráno jsem hovořil s paní Susan Parkerovou ohledně možnosti zavedení elektřiny bez SSN.
Danny: Ano, SSN opravdu vyžadujeme a bez něj nelze elektřinu zavést.
Petr Danecek: Ano, to mi řekla. Nicméně úplně tomu nerozumím. Můžete mi to prosím vysvětlit? Odeslal jsem několik e-mailů na info@riverwaypower.com a customerservice@riverwaypower.com, ale zatím jsem nedostal žádnou odpověď. Zde je text e-mailu:
Chtěl bych si u vaší společnosti sjednat zavedení elektřiny, ale narazil jsem na následující obtíž. Jsem v USA teprve krátce a zatím nemám SSN - měl bych ho dostat v několika dnech anebo v průběhu příštího týdne. Jsem zaměstnanec na UTMB v rámci výměnného programu.
Podle Susan Parkerové není možné zpracovat mou žádost dokud nebudu mít své SSN. Chápu, že systém je nastavený tímto způsobem, nicméně věřím, že musí být možné nalézt způsob jak zavést elektřinu do nového bytu, neboť:

1. Mám peníze na zaplacení.
2. Jsem v USA legálně v rámci výměnného programu (vízum J-1)
3. UTMB vám může zaslat potvrzující dopis.

Uvědomte si prosím, že byt bez elektřiny znamená byt bez teplé vody, bez možnosti uvařit si, bez možnosti zatopit si. Přicházím do USA z civilizované země v Evropě a je pro mě těžké pochopit, v čem je problém.
Danny: Elektřinu Vám zavedeme. Ale budete muset složit zálohu $400, ze kterých Vám $200 vrátíme až nám poskytnete SSN a zbylých $200 bude vráceno až se rozhodnete rozvázat s námi smlouvu.
Petr Danecek: To jsem moc rád, záloha je OK.

Letíme za tátou

Jak si asi umíte představit, cesta s dětmi byla setsakra náročná. První let je jen hodinový, zahřívací, když jsme přistály, holky už se radovaly, že je to všechno :-) Přestup ve Frankfurtu byl hektický, bylo to daleko a ačkoliv jsme měly více jak dvě hodiny času, nakonec jsme téměř dobíhaly. Jenže druhá etapa cesty, let do Houstonu, nás teprve čekal. Trvá přes 11 hodin.

Řekněme, že jsme to přežily :-) Letušky nás hodně krmily, byly milé a hlavně nám uvolnily sedadlo i pro Dáňu. To mě zachránilo, protože ten obrovský nerudný černoch, co si vedle nás původně sednul, mě dost vyděsil. Holky byly celkem hodné.

Po příletu do Houstonu ná ještě čekala imigrační kontrola, další dlouhé čekání ve frontě, ale pak už bylo všechno za námi a holky se radostně vrhly na tátu :-)

Miláššek...

V Texasu je život bez auta komplikovaný a tak jsem si nakonec taky jedno koupil. Je to moje první motorové vozidlo a tak si dovedete představit, jak jsem z toho byl rozechvělý. Jmenuje se Toyota Camry, prosím seznamte se.

Je trochu starší (1997) a poněkud jetá (skoro 300tis. km), navíc místy oprýskaná a zprohýbaná, nicméně funkční. I s daní stála $3700. Za $1 jsem si k ní navíc přikoupil novou poznávací značku. (Jestli je mezi vámi nadšenec-sběratel cizích značek, můžu dvě původní poslat.) Koupit auto je tady velice jednoduchý. Protože se v autech nevyznám, řídil jsem se při výběru hlavně citem ("Nekupuj nic, co nenastartuje") a potom dobrýma radama z domova.

Vyřídit místní řidičák trvalo necelou hodinu. Dobrá třetina otázek u testu byla poměrně zákeřná. Bylo potřeba hbitě převádět stopy a míle na metry a kilometry, anebo odhadovat výši pokut za všemožné přestupky v dolarech. Trochu jsem se u toho zapotil, ale prošel jsem. Praktický test sestával z objetí jednoho bloku domů a parkování.

Takže teď mám auto, ale trápí mě pochybnosti. Pořád si nejsem úplně jistý, jestli jsem vybral správně. Vždyť původně jsme s Petrou chtěli nějaký bílý!!!

Televize

Ačkoliv doma v Praze nemáme televizi, v prvním pronajatém bytě byly hned dvě. Na nich se dá sledovat něco kolem 60-ti veřejných kanálů, některé v angličtině, jiné ve španělštině. Náhodným přepínáním kanálů (tzv. "channel-hopping" nebo taky "channel-surfing") jsem se pokusil vybrat reprezentativní vzorek a zprostředkovat tenhle jedinečně otupující zážitek i vám. Nechci vzbudit dojem zaujatosti, a proto jse se rozhodl uchýlit k neutrálnímu dokumentaristickému stylu.

Nejzajímavější pro mě bylo sledovat zpravodajství o prezidentských volbách. Do samotných voleb je asi šest měsíců, ale volby jsou na pořadu CNN každý den, pravděpodobně od rána do večera. Kdysi jsem měl příležitost sledovat mistrovství světa ve fotbale a atmosféra celého klání je prakticky stejná: sportovně vypadající komentátoři; intonace moderátorů; spousta živých vstupů; rozebírání proslovů (kdo co řekl, jak to řekl, proč to řekl, a kdo na to co řekne). Jediný podstatný rozdíl asi je, že u prezidenstkých voleb se opakované záběry nepouštějí zpomaleně.

Zaujal mě taky křesťanský kanál: "Daruj a budeš obdarován. Stejně jak měříš ostatním, bude nakonec vyměřeno i tobě. Takže se zamyslete nad Jeho slovy a uvědomte si, že to, co slibuje, je na celou věčnost. A co slíbil a vykonal pro ostatní, udělá i pro vás. Takže pokud jste až dosud váhali, nyní je ten pravý čas nám zavolat na číslo 1-800-759-0700. Zavolejte a řekněte: "Haló, chci se stát členem klubu 700, kolik to stojí?" Je to $20 měsíčně, to jest 65 centů denně, a zapojíte se do společenství desetitisíců dalších lidí, kteří chtějí změnit svět. Pokud to chcete i vy, zavolejte nám teď na číslo 1-800-759-0700.

Je to jen několik let zpátky, co Richard Begrow zápasil o to, aby udržel svou realitní kancelář před krachem. Pak se ho Bůh zeptal, co potřebuješ? Co se stalo potom, převrátilo Richardův byznys vzhůru nohama..."

Občas běží v televizi i kvalitní americké filmy: Titanik, Slečna Drsňák, nebo Matrix. Film je mnohokrát přerušovaný reklamními bloky. Nesnažil jsem se je spočítat. Ale kdybych měl být autorem americké učebnice matematiky, asi bych do ní umístil následující slovní úlohu: "Petr s Martinem sledují film Titanik. Samotný film trvá 3 hodiny 17 min. Když uvážíme, že po každých 10 minutách je film přerušený 4 minutovým reklamním blokem, kolik času stráví oba chlapci u televize??"

Balíčky s kulturní pomocí posílejte na adresu: 7082 North Holiday Dr., Galveston, Texas, 77550.

Bydlíme!

První tři týdny jsem sháněl bydlení. Skouknul jsem asi tak dvacet domků a bytů k pronájmu, asi v šesti jsem se byl podívat vevnitř a tenhle jsem nakonec vybral. Všechno jsem nafotil a poslal přes moře k posouzení.

Bejvoč

Homo Galvestonicus

Na četné žádosti našeho nejmenovaného posluchačstva jsem tento víkend zasvětil antropologickým studiím. Byla to úmorná práce, ale věřím, že se mi podařilo aspoň částečně zachytit něco z atmosféry tohoto jedinečného místa. Domorodci jsou tu velice přátelští a mám vás prý všechny pozdravovat.

Marodíme a balíme

Tak taky trošku o tom, co děláme my tady doma, opuštěné. Inu, nic moc! Naše malé sklátil kašel a horečka, nejen cestovní. Tak jsme se z toho dva týdny vzpamatovávaly a teď začínáme pomalu balit. Ovšem s takovými kufry může být i náramná legrace! :-)

Video: Vejdeme se do kufru

Výlet na pobřeží

Díky kolu se značně zvýšil můj akční rádius a tedy přirozeně i explorativní choutky. V neděli jsem se proto vypravil na výlet na severovýchodní konec ostrova. Kromě "obvyklých" věcí (mušlí, písku, moře a palem) jsem narazil na rybařící pelikány.