"Sobectví vlastníků půdy kolem řeky je rok od roku větší. Kdyby bylo po jejich, Temži by dočista zavřeli. A dokonce tak už i někteří činí. U menších přítoků a zátočin vtloukají do dna kůly a od břehu ke břehu natahují řetezy a přibíjejí obrovské výstražné cedule na každý strom v dohledu. Samotný pohled na takové cedule ve mně probouzí všechny zlé instinkty. Cítím touhu jednu po druhé je strhnout a mlátit jimi člověka, který je vyvěsil tak dlouho po hlavě, dokud bych ho nezabil. Pak bych ho pohřbil a cedule vztyčil na jeho hrobě místo náhrobku.
Svěřil jsem se o těchto myšlenkách Harrisovi a ten doznal, že jeho pocity jsou dokonce ještě horší. Řekl, že by chtěl zabít nejenom člověka, který se zapříčinil o vyvěšení těch cedulí, ale že by vyvraždil i celou jeho rodinu a všechny přátele, a nakonec by spálil jeho dům. To už se mi zdálo, že zachází trochu daleko, a řekl jsem to Harrisovi, ale odpověděl mi:
"Ne, ani v nejmenším. Přesně to by si zasloužil. A pak bych ještě šel na spáleniště a v ruinách mu zazpíval posměšný kuplet."
Harrisova krvelačnost mnou otřásla. Nikdy bychom neměli dovolit, aby náš smysl pro spravedlnost sklouznul v pouhou pomstychtivost. Trvalo mi drahnou chvíli, než se mi podařilo Harrise dovést ke křesťanštějšímu pohledu na věc, ale nakonec jsem uspěl, a Harris mi slíbil, že by ušetřil rodinu i přátele a posměšný kuplet by v ruinách nezpíval. Kdo slyšel Harrise zpívat, pochopí jakou službu jsem lidstvu prokázal."
-petr