Jiná věc však fascinuje Woody Allena a mě - že svět je obrovská restaurace. Když člověk zamyšleně hledí na nekonečné prostory plné blikotavých světýlek a žvýká přitom jitrnici, může se cítit povzneseně a překypovat šlechetností. Když ho drží za nohu krokodýl, je to mnohem těžší.
Je proto spravedlivé, že jsou na světě i místa jako Texas, kde každý najde nejenom dostatek volného prostoru, ale taky svoje místo v potravním řetězci. Když si člověk nedává pozor, dřív nebo později si na něm smlsne žralok, aligátor anebo nějaká jedovatá žoužel (pavouci, hadi, štíři). Ať už si pozor dává nebo ne, čekají na něj mračna natěšených komárů. Jejich kousnutí může člověku předat děsivé exotické mikroby (stejně jako vykoupání v moři), po kterých Madlence jednou otekla ruka jako balónek a jindy zase na obličeji naskákaly mokvavé puchýřky. No a pak jsou tady mravenci. Jsou neuvěřitelně hemživí, kousaví a zlí, a nechávají po sobě hnisavé kousance. Bububu. Texas je ideální místo pro splynutí s přírodou.