Krajánci

Když jsem minulý týden ujížděl před hurikánem Ike, nijak jsem nespěchal a bral to po menších silnicích, abych se pokochal exotickou krajinou. Asi 150 km za Houstonem uprostřed Texasu se na jedné ceduli písmena nečekaně poskládala do slova "Vysehrad" a na mě dýchla nejdřív vzpomínka na domov a vzápětí nato na mě žuchla nostalgie. O kus dál jsem narazil ještě na "Komensky", "Breuslav" a "Moravia", a netrvalo dlouho a byl jsem v Praze! Bohužel jsem tam nepotkal ani živáčka (byl pracovní den) a tak jsem musel vzít zavděk jedinou spolehlivou atrakcí malých vesnic, kostelem a hřbitovem. Jak praví klasik, "... když přijedete do nějaké vsi nebo města, sluší se, abyste běželi na hřbitov a pokochali se pohledem na hroby." (J. K. Jerome, Tři muži ve člunu) A i když je to osvěžení, které si jindy vždycky odepřu, tentokrát jsem se nemohl nabažit. Skoro jako na české vesničce, jenom na nebi místo káněte kroužil sup...

-petr

Hurikán Ike - pohled zblízka

[Díky všem za e-maily a že si děláte starosti! Jsem v pořádku. Hurikán nás vyhnal na nucenou dovolenou a zatím to není tak špatné. Člověka můžou potkat i horší věci než trávit pracovní pondělí v ZOO...]

Ike v předpovědích NHC

Předpokládaná trasa hurikánu Ike se během středy začala stáčet víc a víc ke Galvestonu (v mapě je Galveston vyznačený puntíkem). Univerzitou vyhlášené "hurikánové volno" se díky tomu v průběhu večera přesunulo z pátku na čtvrteční poledne. Je to vždycky velký opruz, pokaždé je potřeba odpojit počítače a servery a zajistit je tak, aby přežily konec světa. Abych se vyhnul hromadné zácpě, napracoval jsem si přesčas a vyrazil z Galvestonu o něco dřív - ve čtvrtek ráno. Momentálně jsem v bezpečí a v suchu u kolegy v San Antoniu, 400km od Galvestonu.

Ike dorazil k pobřeží v pátek v noci jako silnější hurikán kategorie 2 na pětistupňové škále. Podle rychlosti větru (160 km/h) to zdaleka nebyl nejsilnější hurikán, ale celková energie rozpohybovaných mas vzduchu a vody byla o 30% větší než v případě hurikánu Katrina, který před třemi roky zaplavil New Orleans. I když byl Ike v pátek odpoledne ještě 400km daleko od pobřeží, v Galvestonu už začala výrazně stoupat hladina moře a příboj dosahoval až přes Seawall (video). (Seawall, "mořská zeď", byla vybudovaná krátce po ničivém hurikánu, který zdevastoval Galveston v roce 1900. Táhne se 16 km podél nejzalidněnější části ostrova a ční přibližně 5 m nad hladinu moře.)

Oko hurikánu přešlo přímo přes Galveston v sobotu ve dvě v noci. Z asi 60 tisíc lidí žijících na Galvestonu většina včas opustila ostrov, ale několik tisíc se rozhodlo bouřku přečkat. Zatím se neví, kolik lidí to nepřežilo, mluví se asi o třiceti po celé trase hurikánu (tj. včetně šesti-milionového Houstonu), z toho o pěti v Galvestonu. Evakuovaní se shodují, že to byl strašidelný zážitek (video a ještě jedno). Prakticky celý Galveston byl zaplavený, v některých místech voda vystoupila až o pět metrů, jinde byl jenom metr a pár míst zůstalo i na suchu. Několik budov shořelo a spoustu jich hurikán rozmetal po okolí (především v částech nechráněných Seawall). Škody jsou obrovské nejenom v Galvestonu a přilehlém pobřeží, ale i ve vnitrozemí - například skoro celý Houston je bez elektřiny.

Na druhou stranu, většina budov podle satelitních snímků pohromu přečkala a je naděje, že byty ve druhém patře zůstaly suché (doufám, že včetně našeho) - pokud poletující trosky nevymlátily okna a vydržela střecha. Ostrov je momentálně neobyvatelný, bez pitné vody, elektřiny, plynu, obchodů, plný harampádí a trosek. Žít v tropickém klimatu bez klimatizace není žádný med a včera byl prý jeden člověk hospitalizovaný s tisícovkou komářích kousanců. Ostrov je momentálně pro veřejnost uzavřený, podle posledních zpráv bude elektřina obnovená do dvou až čtyř týdnů.

Následují odkazy na videa, která dokumentují ničivou sílu hurikánu Ike (ne všechno na nich je z Galvestonu). V mnoha reportážích se nejdřív ukazovaly stále dokola stejné poničené objekty. V některých diskuzích na internetu se člověk dočte, že všude jinde plavou stovky mrtvol a reportéři mají zakázáno je ukazovat. Pravděpodobnější vysvětlení myslím je, že okolo nejsou škody tak velké a/nebo tak šokující. Většina budov v Galvestonu není zděná a člověka nepřekvapí, že je hurikán smetl. Ti co zůstali v budově z poctivého betonu a železa na rybářském molu hlásili, že se celá budova hýbala o metr všemi směry.

• Na silnicích teď lidé nacházejí nábytek, lodě, i celé domy: "Chtěla jsem nastěhovat nábytek zpátky a ... žádný tam nebyl." (video).
• Zničená benzinka a obchod, lodě na silnici v Galvestonu (video)
• "To nejhorší z řádění hurikánu Ike v Texasu" (video)

Některé z příběhů jsou komické ("skupina lidí přečkala hurikán v kostele po pás ve vodě se vzrostlým lvem"), ale z většiny člověka mrazí ("rodina s postiženým synem upoutaným na invalidním vozíku se nestihla evakuovat, protože byl vypnutý výtah; během noci ho přesunuli do obýváku, protože se necítil v ložnici bezpečný; za tři hodiny se v ložnici zřítil strop") (text)

Ike vyplňuje celý Mexický záliv

-petr

bzzzzzzzz.......

Aedes albopictus

Usilovně jsem přemýšlel, jak nejlíp zachytit dojmy ze zdejších komárů a žádný popis se mi nezdál dost výstižný. Až jsem si všiml, že si celou dobu bezmyšlenkovitě škrabu nespočet svědících kousanců na rukou a na nohách. Výstižněji to už snad říct nejde, ne?
:-)

Komáři jsou metlou tropických oblastí. V období sucha a horka jsou skoro snesitelní a přečkávají zalezlí v trávě. (Proto jestli je v českých městech dobrým mravem nezkracovat si cestu přes trávníky, tady je to nutností.) Když ale zaprší, komáři nakladou vajíčka a do tří dnů si člověk připadá jako větrný mlýn. Většina lidí naštěstí tráví 90% času v klimatizovaných místnostech nebo autech a ven nevychází bez důkladné marinády v repelentu, takže obvyklé tropické nemoci přenášené komáry v jiných oblastech světa se tady prakticky nevyskytují. Když je nejhůř, a to je po každém dešti, komáři se hubí velkoplošnými a lokálními postřiky z letadel a aut. (Komáři v larválním stadiu se hubí postřikem obsahující bakterii Bacillus thuringiensis a pro člověka netoxický hormon methopren; dospělci malationem a permetrinem.)

Jenom pro úplnost dodávám co každý ví, že komáři se živí nektarem a jenom samičky si k tomu navíc několikrát za život sosnou krve, aby mohly vyvést na svět nové zdatné komáří potomstvo. Když jsem fotil tuhle komáří krásku, došlo k malé nehodě a sklenice, ve které byla uvězněná, se zvrhla. Mučivě dlouho jsem ji nemohl najít a když jsem ji konečně našel, vznikla tahle druhá a původně neplánovaná fotografie. Za normálních okolností komáry zabíjím, ale u tohodle zebrovaného tvorečka jsem trochu bezradný. Když jsem z něj už jednou udělal celebritu, jak bych z něj teď mohl udělat mastný flek??? Co si o tom myslíš? Zúčastni se hlasování a daruj/zmař život!

Výsledky hlasování: 5 lidí volilo život, 3 smrt a 1 člověk měl jiný nápad. Komára jsem vypustil a ten vesele odbzučel. Přitom jsem myslel na Malého prince: „A pro ten čas, který jsi komárovi věnoval, je ten tvůj komár tak důležitý. [...] Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svého komára...“

-petr

Foukej foukej větříčku

Život na pobřeží Mexického zálivu probudí v každém člověku dříve nebo později spontánní zájem o meteorologii. Je to fascinující věda a s blížícím se hurikánem za zadkem se postupně stává ještě zajímavější. Zvlášť silný je ten pocit na Galvestonu, který byl totálně zdevastovaný hurikánem v roce 1900. Zahynulo tehdy 8000 lidí a považuje se za nejničivější přírodní katastrofu v dějinách USA. Takže co víme o hurikánech?

Při šťastné souhře více okolností začne do tlakové níže nad oceánem proudit vzduch z okruhu až 200 km takovou rychlostí, že Coriolisova síla stáčející masu přicházejícího vzduchu je v rovnováze s gradientem tlaku uvnitř a vně tlakové níže. Vzniká vířivý pohyb, kterému dodává energii přicházející teplý vlhký vzduch. Stoupá nahoru, postupně se ochlazuje a ztrácí schopnost držet vodní páru. Zkondenzovaná voda uvolňuje velké množství tepla a tak se vzduch znovu ohřívá a velkou rychlostí stoupá až do výšky 18 km, kde proudí z centra radiálně pryč a ochlazuje se. Až na některé detaily připomíná celý proces Carnotův cyklus (činnost parního stroje). Protože blíž k rovníku je Coriolisova síla o něco slabší než dál od rovníku, je radiální složka rychlosti vzduchu proudícího do centra hurikánu směrem od rovníku o něco větší než pro vzduch proudící do centra směrem od pólu. Proto i když se hurikány zpočátku pohybují z východu na západ, obvykle se nakonec stočí směrem k pólu. Hurikány potřebují rezervoár teplého a vhlkého vzduchu a tak nad pevninou velice rychle slábnou.

Ohromné množství energie nashromážděné během letních měsíců v tropických mořích se tak tropickými bouřkami a cyklóny pravidelně odčerpává směrem k pólům a pro klima planety je to žádoucí proces. Občas hurikán přejde přes hustě osídlené oblasti, jako se to stalo před třemi roky v New Orleans s Katrinou. Většina obětí na životech je způsobená doprovodnými záplavami. Ty jsou způsobené jednak vodními srážkami (na malém prostoru spadne najednou velké množství vody) a jednak vzestupem mořské hladiny, za příhodných podmínek velice výrazným. Například v roce 1900 moře vystoupilo o 4.6 m a zcela zaplavilo Galveston, jehož nejvyšší bod leží necelých 3 m nad hladinou moře.

Díky sofistikovanému systému amerického národního hurikánového centra má dneska člověk naštěstí dost času sbalit a odklidit se někam do bezpečí. I tak je to ale dost napínavá záležitost. Lidem se z pochopitelných důvodů nechce preventivně evakuovat každý druhý týden a tak vyčkávají, dokud není jisté, že hurikán míří právě na ně. Když už to jisté je (asi tak 24-48 hodin před příchodem hurikánu), sedne několik desítek tisíc lidí do aut a nastává totální dopravní kolaps, jako se to stalo v Galvestonu před třemi roky při hurikánu Rita. Z dvouhodinové cesty se stala 24-hodinová cesta. Lidi byli uvěznění v zácpě, v žáru texaského slunce jim došla voda, kdo nevypnul klimatizaci, tomu došel benzín. Dodnes na to všichni vzpomínají.

My jsme měli tentokrát s Gustavem kliku, přistál 300 km od nás. Ve fotogalerii jsem připravil několik animovaných obrázků dokumentujících vývoj předpovědí a postup Gustava. Je zajímavé srovnat, jak přesná byla předpověď versus skutečná dráha hurikánu. V tomhle případě se výpočetním modelům zpočátku moc nedařilo (v oblasti Jamaiky), ale nakonec vyšla předpověď velice přesně.

-petr