Zazvonil zvonec, a ....?

Sbohem Galvestone, odlétáme! Loučení je tak bolestné a smutné, že to raději nebudeme protahovat.

Budeme s láskou vzpomínat na Černého Bleska, moře, palmy a prdelky v bikinách. Už teď se nám stýská po marnotratném plýtvání levným benzínem a texaské rozlehlosti. Až letadlo nabere výšku, zamáváme našim opeřeným kamarádům - především pelikánům, uchechtaným rackům, kolibříkům a mlhovečkům (jak říká Madlenka vlhovcům). Dále vzpomeneme na všechny naše lidské kamarády, kolegy v práci a nevynecháme ani paní profesorku, moji roztomile pomatenou šéfovou.

Nejdřív se ale musíme probojovat bezpečnostní kontrolou na letišti. Sundaváme boty, všechny věci odkládáme na pás, svlíkáme se do trenýrek a procházíme rentgenem. Tlampače přitom dokola opakují: "Jakékoliv nepatřičné poznámky nebo vtipy na adresu bezpečnostních opatření mohou vést k vašemu zatčení..."

-petr

Nevěřte domorodcům

Ghost Shrimp (fotogalerie)

Antropoložka Margaret Meadová studovala v Polynésii dospívání mladých dívek. Výsledky publikované v roce 1928 vzbudily značný rozruch, protože podle nich adolescenti na Samoi procházejí pubertou bez psychického stresu a emočních zmatků typických pro mládež z civilizovaných zemí. Po mnoho let si dopřávají sexuální nevázanosti, až si nakonec najdou stálého partnera, usadí se a vychovají děti.

Meadová svou knihou významně přispěla k sexuální revoluci v šedesátých letech a sama se na příštích padesát let stala jednou z nejvlivnějších osobností antropologie. Teprve po její smrti se ukázalo, že si z ní domorodé dívky udělaly legraci a na všechny otázky odpovídaly přesně obráceně, než jaká byla skutečnost. Jedna ze zpovídaných v roce 1987 doznala: "Samoiská děvčata jsou hrozné lhářky, když přijde na žertování, ale Margaret akceptovala všechny naše výmysly jako by to byla skutečnost."

Že domorodcům není co věřit už vím dneska taky. Celý rok jsem systematicky překopával všechny Galvestonské pláže ve snaze najít záhadné obyvatele tajemných mohylek. Domorodci vám ochotně vysvětlí, že v nich žijou škeble, popíšou jak vypadají a v jaké hloubce žijí, jak jsou velké a čím je vykopat. Potom s úsměvem zavzpomínají, kolik legrace si při jejich hledání kdysi užili. Až se někdy vypravíte na Galveston, zkuste to taky! Nenajdete ani jednu, ale věřte mi, je to docela legrace. Pod mohylkami nežijí škeble, ale krevetám podobná stvoření.

-petr