Dneska slavíme smutné výročí. Je to právě týden, co sousedi pokáceli "naši" palmu. Měli jsme na ni krásný výhled a často jsme se zalíbením pokukovali po trsu banánů a přemýšleli, jak dlouho bude trvat, než dozraje. Kdo ví, co sousedy popadlo, ale vzali pilu a uřízli ji. Smáli se u toho radostně jako šílenci, asi že budou mít doma víc světla. My jsme z toho byli naopak velice smutní. Až nás překvapilo, jak moc nás to vzalo. Propadli jsme hluboké depresi a nic nás z ní nevytrhne. Dokonce ani divoké dupání našich dětí, za které jsme je dřív neustále peskovali. Sousedi totiž bydlí pod námi...Ale každý smutek musí jednou skončit a každá hra omrzí. Děti už nebaví hrát si na žábu, klokana, ani na stádo divokých koní. Život jde dál. A kupodivu ani ta palma to nevzdala. Vyhnala nový šlahoun a věřte nebo nevěřte, za sedm dní je už 39 cm dlouhý!



