Slepička nakradla vajíčka

Život není jednoduchý. Nejdřív jsme se nemohli dočkat, až děti začnou mluvit, teď si zase zoufáme, kdy konečně zavřou pusu? Je to jako ve zrychleném filmu. Dětské žvatlání přešlo v halasné tudubky t-doubení a než jsme se nadáli, motorické schopnosti Madlenčina jazyka rozšířily repertoár jejího brebentění o artikulačně náročnou hlásku "r". Vkládá ji teď velkoryse místo všech "l" a často se pohybuje na hranici poezie. Tvoří ji jen tak mimoděk, někdy z radosti, častěji však omylem.

"Maminko, ty máš ale vrásky," povídá dítě a češe jí vlásky. Mámu jako by včela bodla a přitom ještě před chvílí byla tak bodrá. "Nebuď smutná, tady máš oprátku," těší ji dcera a podává oplatku. Prsty se probírá plavými praménky, v krbu skotačí žhavé plaménky. Vesele hoří uhel, na nose raší uher. "Nemáš hrad? Ve skříni je mor. Rodička se potopila. Miminko od prasátka - sere."

-petr