Saturday, January 23, 2010

Slepička nakradla vajíčka

Život není jednoduchý. Nejdřív jsme se nemohli dočkat, až děti začnou mluvit, teď si zase zoufáme, kdy konečně zavřou pusu? Je to jako ve zrychleném filmu. Dětské žvatlání přešlo v halasné tudubky t-doubení a než jsme se nadáli, motorické schopnosti Madlenčina jazyka rozšířily repertoár jejího brebentění o artikulačně náročnou hlásku "r". Vkládá ji teď velkoryse místo všech "l" a často se pohybuje na hranici poezie. Tvoří ji jen tak mimoděk, někdy z radosti, častěji však omylem.

"Maminko, ty máš ale vrásky," povídá dítě a češe jí vlásky. Mámu jako by včela bodla a přitom ještě před chvílí byla tak bodrá. "Nebuď smutná, tady máš oprátku," těší ji dcera a podává oplatku. Prsty se probírá plavými praménky, v krbu skotačí žhavé plaménky. Vesele hoří uhel, na nose raší uher. "Nemáš hrad? Ve skříni je mor. Rodička se potopila. Miminko od prasátka - sere."

-petr

6 comments:

Anonymous said...

dekujeme, hezky jsi nam to poslal

pp

Martin Hrubý said...

Je to dosti ftipné :)))
MH

Anonymous said...

Musela jsem se smát, což mi teď po operaci moc nejde, ale je to moc hezké!
babi

Milan Svatuněk said...

Děti jsou úžasné! Náš Šíma říká, že máme ponky, ponky a přitom tím myslí prosím, prosím. Proč nezkracovat slova, když mi nejde "s"? A tak máme doma velké plastové auto "ypač" s radlicí. Anebo my dospěláci říkáme dývýdýčko, ale Šíma si pouští dývýdíďo.

Petr said...

No jo, děti. Je to halt (k) poslání...
:)

Dašková Zuzana said...

neskutečně vtipné. fakt jsem se pobavila.
už se těším, co vymyslí naše holčička.