Silnice a dálnice

Pro člověka, který najezdí v průměru 200km ročně, je jízda po čtvrtém největším americkém veleměstě silný zážitek. Pro rodinu jsem jel na letiště do Houstonu v pátek odpoledne 120km v hustém provozu. Na amerických dálnicích je provoz většinou velice plynulý. V některých částech má dálnice 5 pruhů plus dva odstavné, je dovoleno předjíždět i z prava a exity bývají někdy napravo, jindy nalevo. Výsledný dojem je velice dynamický až mírně chaotický.
V sobotu jsem si léčil pocuchané nervy a v neděli si jízdu zopakoval - bylo potřeba nakoupit nábytek. Až dosud jsem spal jenom na zemi na koberci přikrytý spacákem, ale zbytek rodiny s babinkou nechtěl tento můj asketický přístup následovat. Vypravili jsme se proto do pobočky IKEA v Houstonu, přívětivé oázy s nábytkem evropského stylu mezi vším tím americkým šmejdem. A jak to dopadlo, to vám prozradíme někdy příště...

(Jedno letmé video pro milovníky mrakodrapů.)

Život bez čísla sociální jistoty, aneb hurááá! Mám ho!

Byrokrati jsou všude (jak ví každý čech) a v Galvestonu mají zřejmě výcvikový tábor (jak jsem měl během uplynulého měsíce příležitost zjistit já). Americká obdoba našeho rodného čísla je tzv. Social Security Number, "číslo sociální jistoty". Amerika je země neomezených možností, ale pokud nemáte SSN, zjistíte, že možnosti jsou ve skutečnosti dost omezené.

Dokud jsem neměl přidělené své vlastní numero, byl problém nechat si zavést do bytu elektřinu, objednat si zavedení telefonu, anebo se třeba jenom dostat do své kanceláře. Trvalo šest týdnů (!), než jsem své číslíčko dostal. Ačkoliv tady v mnoha směrech funguje de facto jako doklad totožnosti, přišlo mi nakonec obyčejnou poštou v nezalepené obálce a nechali ho na recepci v apartmánu, kde jsem už týden nebydlel. Skutečnou kartičku přitom nikdo nechce vidět, důležité je to číslo. Pro srovnání, v Praze nedovolí převzít řadu dopisů ani mé manželce ze všech nejlepší.

Na ukázku přikládám výsek z konverzace, který jsem zaznamenal při chatové konverzaci s help linkou ohledně zavedení elektřiny. (Přiznávám, trochu už mi tekly nervy.)

Susan Parker: Nemáme v databázi Vaše SSN.
Petr Danecek: Jsem v USA teprve krátce a SSN ještě nemám. Měl bych ho dostat snad do týdne. Nicméně, do nového bytu se stěhuji už v pátek. Doufám že nebude problém zavést elektřinu do pátku.
Susan Parker: Lituji, ale nemohu Vaši žádost vyřídit, dokud nebudu mít Vaše SSN.
Petr Danecek: Nezlobte se, ale tuhle odpověď slýchám znovu a znovu pořád dokola. Jsem nový zaměstnanec na UTMB a mám peníze. Doufám, že nechcete, abych byl v novém bytu bez elektřiny?
Susan Parker: Samozřejmě rozumím, že jse v USA teprve krátce a že nemáte SSN. Také chápu, že je těžké bydlet v domě bez elektřiny. Ale v této chvíli nemůžeme zpracovat Vaši žádost bez SSN.
Petr Danecek: Místo SSN Vám mohu poskytnout číslo svého pasu. Můj zaměstnavatel Vám může rovněž poskytnout reference.
Susan Parker: SSN nelze nahradit číslem pasu.

O několik hodin později:

Petr Danecek: Ráno jsem hovořil s paní Susan Parkerovou ohledně možnosti zavedení elektřiny bez SSN.
Danny: Ano, SSN opravdu vyžadujeme a bez něj nelze elektřinu zavést.
Petr Danecek: Ano, to mi řekla. Nicméně úplně tomu nerozumím. Můžete mi to prosím vysvětlit? Odeslal jsem několik e-mailů na info@riverwaypower.com a customerservice@riverwaypower.com, ale zatím jsem nedostal žádnou odpověď. Zde je text e-mailu:
Chtěl bych si u vaší společnosti sjednat zavedení elektřiny, ale narazil jsem na následující obtíž. Jsem v USA teprve krátce a zatím nemám SSN - měl bych ho dostat v několika dnech anebo v průběhu příštího týdne. Jsem zaměstnanec na UTMB v rámci výměnného programu.
Podle Susan Parkerové není možné zpracovat mou žádost dokud nebudu mít své SSN. Chápu, že systém je nastavený tímto způsobem, nicméně věřím, že musí být možné nalézt způsob jak zavést elektřinu do nového bytu, neboť:

1. Mám peníze na zaplacení.
2. Jsem v USA legálně v rámci výměnného programu (vízum J-1)
3. UTMB vám může zaslat potvrzující dopis.

Uvědomte si prosím, že byt bez elektřiny znamená byt bez teplé vody, bez možnosti uvařit si, bez možnosti zatopit si. Přicházím do USA z civilizované země v Evropě a je pro mě těžké pochopit, v čem je problém.
Danny: Elektřinu Vám zavedeme. Ale budete muset složit zálohu $400, ze kterých Vám $200 vrátíme až nám poskytnete SSN a zbylých $200 bude vráceno až se rozhodnete rozvázat s námi smlouvu.
Petr Danecek: To jsem moc rád, záloha je OK.

Letíme za tátou

Jak si asi umíte představit, cesta s dětmi byla setsakra náročná. První let je jen hodinový, zahřívací, když jsme přistály, holky už se radovaly, že je to všechno :-) Přestup ve Frankfurtu byl hektický, bylo to daleko a ačkoliv jsme měly více jak dvě hodiny času, nakonec jsme téměř dobíhaly. Jenže druhá etapa cesty, let do Houstonu, nás teprve čekal. Trvá přes 11 hodin.

Řekněme, že jsme to přežily :-) Letušky nás hodně krmily, byly milé a hlavně nám uvolnily sedadlo i pro Dáňu. To mě zachránilo, protože ten obrovský nerudný černoch, co si vedle nás původně sednul, mě dost vyděsil. Holky byly celkem hodné.

Po příletu do Houstonu ná ještě čekala imigrační kontrola, další dlouhé čekání ve frontě, ale pak už bylo všechno za námi a holky se radostně vrhly na tátu :-)

Miláššek...

V Texasu je život bez auta komplikovaný a tak jsem si nakonec taky jedno koupil. Je to moje první motorové vozidlo a tak si dovedete představit, jak jsem z toho byl rozechvělý. Jmenuje se Toyota Camry, prosím seznamte se.

Je trochu starší (1997) a poněkud jetá (skoro 300tis. km), navíc místy oprýskaná a zprohýbaná, nicméně funkční. I s daní stála $3700. Za $1 jsem si k ní navíc přikoupil novou poznávací značku. (Jestli je mezi vámi nadšenec-sběratel cizích značek, můžu dvě původní poslat.) Koupit auto je tady velice jednoduchý. Protože se v autech nevyznám, řídil jsem se při výběru hlavně citem ("Nekupuj nic, co nenastartuje") a potom dobrýma radama z domova.

Vyřídit místní řidičák trvalo necelou hodinu. Dobrá třetina otázek u testu byla poměrně zákeřná. Bylo potřeba hbitě převádět stopy a míle na metry a kilometry, anebo odhadovat výši pokut za všemožné přestupky v dolarech. Trochu jsem se u toho zapotil, ale prošel jsem. Praktický test sestával z objetí jednoho bloku domů a parkování.

Takže teď mám auto, ale trápí mě pochybnosti. Pořád si nejsem úplně jistý, jestli jsem vybral správně. Vždyť původně jsme s Petrou chtěli nějaký bílý!!!

Televize

Ačkoliv doma v Praze nemáme televizi, v prvním pronajatém bytě byly hned dvě. Na nich se dá sledovat něco kolem 60-ti veřejných kanálů, některé v angličtině, jiné ve španělštině. Náhodným přepínáním kanálů (tzv. "channel-hopping" nebo taky "channel-surfing") jsem se pokusil vybrat reprezentativní vzorek a zprostředkovat tenhle jedinečně otupující zážitek i vám. Nechci vzbudit dojem zaujatosti, a proto jse se rozhodl uchýlit k neutrálnímu dokumentaristickému stylu.

Nejzajímavější pro mě bylo sledovat zpravodajství o prezidentských volbách. Do samotných voleb je asi šest měsíců, ale volby jsou na pořadu CNN každý den, pravděpodobně od rána do večera. Kdysi jsem měl příležitost sledovat mistrovství světa ve fotbale a atmosféra celého klání je prakticky stejná: sportovně vypadající komentátoři; intonace moderátorů; spousta živých vstupů; rozebírání proslovů (kdo co řekl, jak to řekl, proč to řekl, a kdo na to co řekne). Jediný podstatný rozdíl asi je, že u prezidenstkých voleb se opakované záběry nepouštějí zpomaleně.

Zaujal mě taky křesťanský kanál: "Daruj a budeš obdarován. Stejně jak měříš ostatním, bude nakonec vyměřeno i tobě. Takže se zamyslete nad Jeho slovy a uvědomte si, že to, co slibuje, je na celou věčnost. A co slíbil a vykonal pro ostatní, udělá i pro vás. Takže pokud jste až dosud váhali, nyní je ten pravý čas nám zavolat na číslo 1-800-759-0700. Zavolejte a řekněte: "Haló, chci se stát členem klubu 700, kolik to stojí?" Je to $20 měsíčně, to jest 65 centů denně, a zapojíte se do společenství desetitisíců dalších lidí, kteří chtějí změnit svět. Pokud to chcete i vy, zavolejte nám teď na číslo 1-800-759-0700.

Je to jen několik let zpátky, co Richard Begrow zápasil o to, aby udržel svou realitní kancelář před krachem. Pak se ho Bůh zeptal, co potřebuješ? Co se stalo potom, převrátilo Richardův byznys vzhůru nohama..."

Občas běží v televizi i kvalitní americké filmy: Titanik, Slečna Drsňák, nebo Matrix. Film je mnohokrát přerušovaný reklamními bloky. Nesnažil jsem se je spočítat. Ale kdybych měl být autorem americké učebnice matematiky, asi bych do ní umístil následující slovní úlohu: "Petr s Martinem sledují film Titanik. Samotný film trvá 3 hodiny 17 min. Když uvážíme, že po každých 10 minutách je film přerušený 4 minutovým reklamním blokem, kolik času stráví oba chlapci u televize??"

Balíčky s kulturní pomocí posílejte na adresu: 7082 North Holiday Dr., Galveston, Texas, 77550.

Bydlíme!

První tři týdny jsem sháněl bydlení. Skouknul jsem asi tak dvacet domků a bytů k pronájmu, asi v šesti jsem se byl podívat vevnitř a tenhle jsem nakonec vybral. Všechno jsem nafotil a poslal přes moře k posouzení.

Bejvoč

Homo Galvestonicus

Na četné žádosti našeho nejmenovaného posluchačstva jsem tento víkend zasvětil antropologickým studiím. Byla to úmorná práce, ale věřím, že se mi podařilo aspoň částečně zachytit něco z atmosféry tohoto jedinečného místa. Domorodci jsou tu velice přátelští a mám vás prý všechny pozdravovat.