Moudrost předků

Krátké zamyšlení nad dnešní večeří:

"Muž, který se mnohdy celý den v potu tváře namáhal, chce si večer pohověti. Chce, a to vším právem, ve vlastní domácnosti nalézti utěšený klid a pořádek. A ne aby, přijde-li k večeru unaven, musel si vlastní svůj krb v pořádek uváděti. Nespokojenost s vlastní domácností jest pak jedinou příčinou odcizení a vyhání ho v hospodu, kde doufá nalézti občerstvení."

A dále:

"Je-li dívka jako anděl krásná a dobrá, má-li nadání k vědě a umění, ale nedostává-li se jí smyslu pro pravé povolání ženy - pro vedení domácnosti, není schopna učinit manžela šťastným."

-petr

Óóóómmmm....

V tichém zamyšlení setrvávám nehybný.
Jediné, co hýbe se, je čas.
Ale i ten se hýbe jen zvolna,
jeho hybnost byla umenšena speciální jogínskou technikou.
Nezestárnu.
Mé buňky jsou v dokonalé harmonii.
Zaznamenávám pohyb svých vnitřností.
Už měsíc jsem nic nejedl.
Očistný efekt je dokonalý.
Hladovějící laboratorní myši žijí o 50% déle.^*)
Nevím jak dlouho budu žít já, ale už teď se to zdá jako věčnost.
Na hrob mi dejte jitrnici.

-petr a petra

*) Speakman JR, Hambly C (2007). "Starving for Life: What Animal Studies Can and Cannot tell Us about the Use of Caloric Restriction to Prolong Human Lifespan". J Nutr. 137 (4): 1078-86. [pdf]

Slepička nakradla vajíčka

Život není jednoduchý. Nejdřív jsme se nemohli dočkat, až děti začnou mluvit, teď si zase zoufáme, kdy konečně zavřou pusu? Je to jako ve zrychleném filmu. Dětské žvatlání přešlo v halasné tudubky t-doubení a než jsme se nadáli, motorické schopnosti Madlenčina jazyka rozšířily repertoár jejího brebentění o artikulačně náročnou hlásku "r". Vkládá ji teď velkoryse místo všech "l" a často se pohybuje na hranici poezie. Tvoří ji jen tak mimoděk, někdy z radosti, častěji však omylem.

"Maminko, ty máš ale vrásky," povídá dítě a češe jí vlásky. Mámu jako by včela bodla a přitom ještě před chvílí byla tak bodrá. "Nebuď smutná, tady máš oprátku," těší ji dcera a podává oplatku. Prsty se probírá plavými praménky, v krbu skotačí žhavé plaménky. Vesele hoří uhel, na nose raší uher. "Nemáš hrad? Ve skříni je mor. Rodička se potopila. Miminko od prasátka - sere."

-petr

Péče dojemná

Pozor, hluboká voda (fotogalerie).

Sportovní areál v Sanger Institutu udržuje pohybový aparát všech zaměstnanců v perfektní kondici. Na pracovišti díky tomu vládne příjemná atmosféra, vědečtí pracovníci se zdravým pohybem krásně vyprdí.

Každých pár měsíců je navíc vyhlášen Cycle to Work Day. Kdo přijede do práce na kole, toho odmění bohatou anglickou snídaní (bohatou na cholesterol a přepálené tuky) a celkovým vyšetřením kola. Je to především preventivní opatření, zručný Dr. Bike tak předchází vážným zraněním, které by si vědci mohli způsobit při pokusech o vlastoruční opravy.

Nebezpečí ale číhá všude a proto nad námi neustále někdo bdí, často i proti naší vůli. Tak například mě vykázali z tělocvičny, protože jsem měl na nohou sandály: "Mohl byste si něco upustit na nohu." Není to dojemné? Citlivější je už snad jenom požární alarm v naší budově. Každou chvíli nás vyžene ven, jednou jsme museli vyklidit pracoviště třikrát za sebou: "Jste poslední pane, následujte prosím ostatní. - Vždyť je to zase planý poplach, už dneska byly dva. - To je možné, ale co kdyby teď doopravdy hořelo?!"

A snad je to rozumný přístup, nikdy nevíte, co si živly usmyslí. V Anglii to každopádně vzali z gruntu a přidělali cedulku "Pozor, hluboká voda, nebezpečí utonutí" ke každé louži. Že by spiknutí trpaslíků-neplavců? Jenže jestli za to můžou trpaslíci, co potom cedulky v lese: "Pozor, padající větve"? Nemluvě o děravých igelitkách ("Nebezpečí udušení") a modelech z papíru: "Pozor na špičaté části, nebezpečí zranění"???

Co myslíte, je to úcta k životu, alibismus, nebo prostě blbost? Hlasujte!

Výsledky hlasování: 1 hlas pro úctu k životu, 4 pro alibismus a 1 pro blbost.

-petr

Cutting Edge Science

Ještě v Galvestonu jsem si stěžoval, jaké je peklo mít dva nadřízené. V Sangeru mám šéfy čtyři a zatím si je nemůžu vynachválit. Nejde totiž o kvantitu, ale o kvalitu :)

Dovolte, abych je představil. Dva z nich jsou vrstevníci a tvoří velitelský tandem naší skupiny Vertebrate Resequencing, Resekvencování Obratlovců. Jsou to vlastně spíš kolegové než šéfové. Mají skvělý smysl pro humor a je s nima legrace. Dále spadám do (a především jsem placený z peněz) projektu Myšího Genomu, Mouse Genomes Project, který vede můj třetí nadřízený, Hlavní Myšák. A konečně nám pevnou rukou vládne Velký Šéf, v minulém roce nejcitovanější Evropský vědec, vedoucí grandiózního mezinárodního projektu 1000 Genomes Project.

A o čem to celé je? Minulý rok byl zahájený projekt 1000 Genomů, který podrobí lidský genom detailní analýze na úrovni, jaká byla ještě před třemi lety nepředstavitelná. (Pro srovnání, první kompletní sekvence lidského genomu byla zveřejněná v roce 2003 po třinácti letech úsilí a 3 miliardách dolarů. Odhadovaný rozpočet současného projektu je 30 milionů dolarů a bude se sekvencovat genom 1200 lidí z různých etnických skupin celého světa.) Cílem je sestavit dosud nejpodrobnější katalog variability lidského genomu schopný zachytit varianty vyskytují se v genech 0.5% lidské populace a častěji.

Projekt takového rozsahu byl umožněný neuvěřitelným pokrokem v sekvenační technologii a bioinformatice a člověk se denně diví, že to celé může fungovat. (Když to zrovna funguje.) Posuďte sami. DNA z odebraného vzorku se fyzikálními procesy (ultrazvukem, nebulizací) náhodně rozláme na spousty malých kousků, které se sekvencují simultánně po stovkách milionů najednou masívně paralelním procesem (video). Z každého fragmentu lze v dostatečné kvalitě nasekvencovat jenom 40-1000 bází (podle použité technologie). Když se jich podaří nastřádat tolik, aby s velkou pravděpodobností několikrát pokryly celý genom, důmyslný software se snaží poskládat střípky na správné místo. Lidský genom má ~3,000,000,000 bází a to už je hodně velké puzzle ;-)

A tady je ukázka jak vypadají skutečná data po zpracování, což mám jako jeden z mnoha mravenečků na starost. Pocházejí ze skromněji financovaného, přitom ale velice důležitého projektu - sekvencování genomu 17 druhů laboratorních myší, které se používají jako modelové organismy při studiu lidských nemocí.

-petr

Vstup zakázán

(fotogalerie)

Anglie je země tradičních hodnot a z každého kamene na člověka dýchá historie. Jiné národy by v tom neustálém průvanu už dávno nastydly a ukýchaly se k smrti, ale Britům zatuchlý dech minulosti svědčí. Každá čtvereční stopa země patří nějakému majlórdovi nebo sýrovi. Když se procházíme po cestách vyšlapaných už někdy za dob Římského impéria, hlavou se nám honí: "Copak se tady asi honilo hlavou lidem před dávnými časy?" Těžko říct. Díky nesmrtelné knize Tři muži ve člunu přinejmenším víme, že před sto lety se jejich myšlenky ubíraly podobným směrem, jako dneska ty naše:

"Sobectví vlastníků půdy kolem řeky je rok od roku větší. Kdyby bylo po jejich, Temži by dočista zavřeli. A dokonce tak už i někteří činí. U menších přítoků a zátočin vtloukají do dna kůly a od břehu ke břehu natahují řetezy a přibíjejí obrovské výstražné cedule na každý strom v dohledu. Samotný pohled na takové cedule ve mně probouzí všechny zlé instinkty. Cítím touhu jednu po druhé je strhnout a mlátit jimi člověka, který je vyvěsil tak dlouho po hlavě, dokud bych ho nezabil. Pak bych ho pohřbil a cedule vztyčil na jeho hrobě místo náhrobku.

Svěřil jsem se o těchto myšlenkách Harrisovi a ten doznal, že jeho pocity jsou dokonce ještě horší. Řekl, že by chtěl zabít nejenom člověka, který se zapříčinil o vyvěšení těch cedulí, ale že by vyvraždil i celou jeho rodinu a všechny přátele, a nakonec by spálil jeho dům. To už se mi zdálo, že zachází trochu daleko, a řekl jsem to Harrisovi, ale odpověděl mi:

"Ne, ani v nejmenším. Přesně to by si zasloužil. A pak bych ještě šel na spáleniště a v ruinách mu zazpíval posměšný kuplet."

Harrisova krvelačnost mnou otřásla. Nikdy bychom neměli dovolit, aby náš smysl pro spravedlnost sklouznul v pouhou pomstychtivost. Trvalo mi drahnou chvíli, než se mi podařilo Harrise dovést ke křesťanštějšímu pohledu na věc, ale nakonec jsem uspěl, a Harris mi slíbil, že by ušetřil rodinu i přátele a posměšný kuplet by v ruinách nezpíval. Kdo slyšel Harrise zpívat, pochopí jakou službu jsem lidstvu prokázal."

-petr

Očima strávníka

Láska prochází žaludkem. Nevíme přesně jak se tam dostává (zřejmě nedopatřením po divoké hostině a mnoha panácích z chuťových pohárků?) a raději se neptáme, jak potom hledá cestu ven. V našich útrobách se jí na každý pád daří královsky. Zabydlela se v nás stejně snadno jako my v Anglii, člověk má až pocit, že se po dlouhé době vrátil domů.

Je to trochu jako cestování časem. Na jedné straně si užíváme vymožeností časů minulých (jak dojemně sladkobolné bylo naše setkání s mlékem v pytlíku!), na straně druhé jsme už vkročili do časů pro Čechy budoucích: Na tržištích i v supermarketech jsou regály plné výrobků Organics, potravin bez přidaných syntetických barviv a aromat. Všechny ty nádherné, Disneyovsky barevné a voňavkově voňavé dobrůtky budou brzy minulostí!
:-O

Proto dokud jsou v Čechách ještě k dostání, pošlete nám jich aspoň tři bedny! A k nim přibalte několik dvoulitrovek: E133 Brilantní modř (vyráběná z uhelného dehtu, mňam), E129 Červeň Allura (vyráběná z uhelného dehtu, mňam) a E102 Tatrazin (vyráběný z uhelného dehtu!!!). Možná po nich nebudeme úplně zdraví, ale aspoň budeme v krematoriu dobře hořet. :-)

-petr