Foukej foukej větříčku

Život na pobřeží Mexického zálivu probudí v každém člověku dříve nebo později spontánní zájem o meteorologii. Je to fascinující věda a s blížícím se hurikánem za zadkem se postupně stává ještě zajímavější. Zvlášť silný je ten pocit na Galvestonu, který byl totálně zdevastovaný hurikánem v roce 1900. Zahynulo tehdy 8000 lidí a považuje se za nejničivější přírodní katastrofu v dějinách USA. Takže co víme o hurikánech?

Při šťastné souhře více okolností začne do tlakové níže nad oceánem proudit vzduch z okruhu až 200 km takovou rychlostí, že Coriolisova síla stáčející masu přicházejícího vzduchu je v rovnováze s gradientem tlaku uvnitř a vně tlakové níže. Vzniká vířivý pohyb, kterému dodává energii přicházející teplý vlhký vzduch. Stoupá nahoru, postupně se ochlazuje a ztrácí schopnost držet vodní páru. Zkondenzovaná voda uvolňuje velké množství tepla a tak se vzduch znovu ohřívá a velkou rychlostí stoupá až do výšky 18 km, kde proudí z centra radiálně pryč a ochlazuje se. Až na některé detaily připomíná celý proces Carnotův cyklus (činnost parního stroje). Protože blíž k rovníku je Coriolisova síla o něco slabší než dál od rovníku, je radiální složka rychlosti vzduchu proudícího do centra hurikánu směrem od rovníku o něco větší než pro vzduch proudící do centra směrem od pólu. Proto i když se hurikány zpočátku pohybují z východu na západ, obvykle se nakonec stočí směrem k pólu. Hurikány potřebují rezervoár teplého a vhlkého vzduchu a tak nad pevninou velice rychle slábnou.

Ohromné množství energie nashromážděné během letních měsíců v tropických mořích se tak tropickými bouřkami a cyklóny pravidelně odčerpává směrem k pólům a pro klima planety je to žádoucí proces. Občas hurikán přejde přes hustě osídlené oblasti, jako se to stalo před třemi roky v New Orleans s Katrinou. Většina obětí na životech je způsobená doprovodnými záplavami. Ty jsou způsobené jednak vodními srážkami (na malém prostoru spadne najednou velké množství vody) a jednak vzestupem mořské hladiny, za příhodných podmínek velice výrazným. Například v roce 1900 moře vystoupilo o 4.6 m a zcela zaplavilo Galveston, jehož nejvyšší bod leží necelých 3 m nad hladinou moře.

Díky sofistikovanému systému amerického národního hurikánového centra má dneska člověk naštěstí dost času sbalit a odklidit se někam do bezpečí. I tak je to ale dost napínavá záležitost. Lidem se z pochopitelných důvodů nechce preventivně evakuovat každý druhý týden a tak vyčkávají, dokud není jisté, že hurikán míří právě na ně. Když už to jisté je (asi tak 24-48 hodin před příchodem hurikánu), sedne několik desítek tisíc lidí do aut a nastává totální dopravní kolaps, jako se to stalo v Galvestonu před třemi roky při hurikánu Rita. Z dvouhodinové cesty se stala 24-hodinová cesta. Lidi byli uvěznění v zácpě, v žáru texaského slunce jim došla voda, kdo nevypnul klimatizaci, tomu došel benzín. Dodnes na to všichni vzpomínají.

My jsme měli tentokrát s Gustavem kliku, přistál 300 km od nás. Ve fotogalerii jsem připravil několik animovaných obrázků dokumentujících vývoj předpovědí a postup Gustava. Je zajímavé srovnat, jak přesná byla předpověď versus skutečná dráha hurikánu. V tomhle případě se výpočetním modelům zpočátku moc nedařilo (v oblasti Jamaiky), ale nakonec vyšla předpověď velice přesně.

-petr